Časté dotazy
Finanční pojmy
Index Nasdaq neboli Nasdaq Composite (IXIC) je index všech cenných papírů obchodovaných na americké burze NASDAQ a patří mezi hlavní světové akciové indexy.
Z větší části obsahuje technologické a IT společnosti, zbytek tvoří společnosti z ostatních sektorů (spotřebitelské, biotechnologické, finanční apod.). Index Nasdaq byl spuštěn roku 1971 a tehdy zahrnoval 50 titulů. Dnes jich vykazuje přes 3000 z několika desítek zemí.
Burza NASDAQ
Tato burza byla založena Národní asociací obchodníků s cennými papíry (NASD) v USA roku 1971 a zaměřuje se především na obchodování s akciemi technologických společností jako např. Microsoft, Apple, Intel, Google, Facebook ad. NASDAQ je 3. největší burza na světě.
Index Nasdaq 100
Tento index (NDX), spuštěný v roce 1985, zahrnuje 100 nejzajímavějších a největších společností obchodovaných na burze NASDAQ. Společným rysem těchto firem také je, že nepatří do finančního sektoru, většina z nich je opět z oblasti technologie. Finanční společnosti nabízí burza v indexu Nasdaq Financial 100.
Neamerické společnosti se mohly na indexu NDX objevit až v roce 1998.
Do akcií z celého světa můžete investovat s podílovými fondy, plně online v Internet Bance nebo Smart Bance.
ETF (z angl. Exchange-Traded Fund) je druh investičního fondu obchodovaného na burze. ETF poskytuje investorům diverzifikaci portfolia a přístup k různým trhům a sektorům.
Jednou z hlavních výhod ETF je právě likvidita a obchodovatelnost na burze. Investoři mohou nakupovat a prodávat fondové podíly během obchodního dne. ETF také obvykle nabízí nižší správní poplatek ve srovnání s aktivně spravovanými fondy, což z něj dělá populární volbu pro ty investory, kteří hledají jednoduchou a efektivní cestu k diverzifikaci svého portfolia a přístup k různým aktivům.
Jednoduše řečeno, SWIFT je finanční „facebook, který slouží bankám pro komunikaci po celém světě.
SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication) je společnost pro mezibankovní finanční telekomunikaci. Platba SWIFT slouží k odesílání a přijímání úhrad v cizí měně po celém světě. V rámci SWIFTu má každá zúčastněná banka svůj jedinečný identifikační kód – BIC.
BIC neboli SWIFT kód se skládá z 8 až 11 znaků:
- první čtyři znaky jsou kódem banky (kód MONETA Money Bank je AGBA)
- další dva znaky označují kód země (pro ČR jsou to písmena CZ)
- následuje dvoumístný kód místa/regionu (Praha má např. PP)
- poslední tři znaky jsou volitelné a označují kód pobočky banky
SWIFT kód MONETA Money Bank může vypadat takto: AGBACZPP
Některé banky mohou chtít doplnit kód na 11 znaků, v takovém případě by kód vypadal takto: AGBACZPPXXX.
Pokud posíláte úhradu v rámci EU v měně EUR, je výhodné namísto SWIFT platby použít SEPA úhradu. Jestliže má úhrada veškeré náležitosti, MONETA Money Bank ji pošle vždy jako SEPA, která je pro klienta výhodnější, i když ten ji zadá v jiném formuláři.
K čemu se SWIFT dnes používá?
V současnosti používají banky SWIFT převážně k přenosu dat a informací. Dříve se používaly dálnopisové zprávy, které nyní tvoří nepatrnou část zasílaných informací. S dálnopisovým spojením se dnes můžete setkat v méně významných bankách a finančních institucích, které zpracovávají malé množství transakcí a napojení na systém SWIFT by pro ně bylo příliš nákladné. V mnoha zemích byl již dálnopis dokonce zrušen. V ČR se tak stalo v roce 2008.
Zapojením do SWIFTu získávají banky velké množství výhod. Mezi nejvýznamnější patří rychlá komunikace s ostatními bankami a finančními institucemi v rámci celého světa, zvýšení efektivity zpracování informací díky plné automatizaci, snížení nákladů na přenos informací nebo vyšší bezpečnost.
Mohlo by vás zajímat
Hromadný příkaz nebo hromadná platba je způsob, jak zadat dva a více platebních příkazů v korunách v rámci ČR najednou.
Hromadná platba tedy hlavně šetří Váš čas, protože generování a přepisování bezpečnostního kódu pro každou transakci zvlášť by zabralo mnohem více času. V MONETA Bank můžete hromadnou platbu zadat prostřednictvím Internet Banky.
Po přihlášení do Internet Banky zvolte v levém menu volbu Nový příkaz k úhradě. Otevře se formulář pro zadání detailů platby. V horní části Typ příkazu k úhradě zvolte Hromadná platba. Poté začněte zadávat jednotlivé příkazy k úhradě stejně, jako byste zadávali jednorázovou platbu. Tedy číslo účtu plátce, příjemce, částku, kterou chcete poslat, případně variabilní, specifický či konstantní symbol, pokud jsou vyžadovány.
Po zadání údajů můžete příkaz k hromadné platbě podepsat a odeslat nebo jej uložit k pozdějšímu odeslání. V tom případě můžete později například změnit částku k úhradě, přidat nové platby nebo je zrušit a další.
Pojem vinkulace se vztahuje k pojištění. Vinkulace pojistky znamená, že výnosy z pojistného plnění jsou převedeny na třetí osobu. V případě, že se něco stane s pojištěnou věcí, dostává peníze od pojišťovny ten, na koho je vinkulace napsána (například banka).
Vinkulace se nejlíp vysvětluje na konkrétních příkladech:
Vinkulace u životního pojištění
Tento druh vinkulace je často požadován u úvěrů na velmi vysoké částky, u kterých je dlužník povinen uzavřít rizikové životní pojištění. Případné pojistné plnění je vyplaceno bance, která za něj úvěr doplatí a dědicům předá pouze zbytek pojistného plnění.
Vinkulace u hypotečního úvěru
Při sjednání hypotečního úvěru banka požaduje souhlasit s vinkulací v její prospěch. V případě, že pak dojde k totální škodě na nemovitosti, bude pojistné plnění vyplaceno bance, která jej použije na doplacení hypotéky a majiteli nemovitosti (dlužníkovi) vyplatí pouze to, co z pojistného plnění zbyde.
Vinkulace u havarijního pojištění ve prospěch leasingové společnosti
Pořídíte-li si auto na leasing, je možné, že budete muset uzavřít havarijní pojištění a jeho vinkulaci ve prospěch společnosti, která leasing poskytla. V případě totální škody na autě je pojistné plnění vyplaceno společnosti, která úvěr doplatí a Vám zůstane zbytek.
Každá společnost nebo banka mají jiné podmínky pro vinkulaci a své vlastní dokumenty, které musí klient odsouhlasit.
Žádost o vinkulaci by měla obsahovat následující údaje:
- číslo pojistné smlouvy
- osobní údaje pojistníka
- osobní údaje pojištěného (pokud jsou odlišné od údajů pojistníka)
- určení předmětu, z jehož pojištění je případné pojistné plnění vinkulováno
- ve prospěch koho bude případné pojistné plnění vinkulováno
- číslo úvěrové smlouvy
- podpis pojistníka a pojištěného
Investice jsou finanční prostředky, které byly investorem vloženy do konkrétního projektu za účelem jejich zhodnocení a výnosu.
Je nesporné, že s vynaložením investice investor vždy podstupuje určitou míru rizika. Nicméně toto riziko by mělo být vyváženo požadovaným výnosem.
Jako investice se v ekonomii označuje ta část příjmu, která je vložena do kapitálu. Tedy do dlouhodobých statků, které nepřinášejí okamžitý prospěch, ale umožní zvýšení produkce statků v budoucnosti. Ekonomický subjekt – stát, podnik nebo jednotlivec – tak odloží část své současné spotřeby (úspor) za účelem získání budoucího užitku. Budoucí užitek či výnos může být peněžního nebo nepeněžního charakteru.
Investování má tedy za cíl odložit současné prostředky tak, aby přinejmenším neztratily svou hodnotu, v lepším případě, aby jejich hodnota vzrostla.
V zásadě se rozlišují investice na:
- reálné – investice do drahých vín, do zlata, drahých kovů, nemovitostí apod.
- finanční – peněžní vklady, stavební spoření, akcie, dluhopisy, podílové listy, nemovitostní aktiva, deriváty apod.
Dělení investic podle doby trvání:
- krátkodobé – do 1 roku
- dlouhodobé – nad 1 rok
K posouzení výnosu investor využívá k tzv. investorský trojúhelník, kdy se hodnotí vztahy mezi výnosem, rizikem a likviditou.
Obecně však platí tato investiční pravidla:
- čím vyšší riziko, tím vyšší výnos
- čím nižší riziko, tím nižší výnos
- čím nižší výnos, tím větší likvidita
- čím vyšší výnos, tím nižší likvidita
- čím vyšší likvidita, tím nižší riziko
- čím nižší likvidita, tím vyšší riziko
Do akcií z celého světa můžete investovat s podílovými fondy, plně online v Internet Bance nebo Smart Bance.
Remboursní – také ramboursní – úvěr je obdobou akceptačního úvěru, ovšem v rámci mezinárodního obchodu. Jako garant směnky vystavené mezi zahraničními obchodními partnery zde funguje tzv. remboursní banka. Ta podobně jako u akceptačního úvěru neposkytuje peněžní prostředky, ale prodává své dobré jméno.
Jak to funguje
Dovozce (dlužník) má zájem o konkrétní zahraniční zboží a hodlá za něj zaplatit směnkou. V rámci serióznosti celé transakce kontaktuje remboursní banku a sjedná si s ní podmínky, za kterých bude ochotná zaručit se za jeho směnku.
Takto garantovaná směnka je pro vývozce zboží (věřitele) důvěryhodnější, než kdyby za ni ručil pouze dovozce. Remboursní úvěr se tak uplatňuje zejména u těch obchodních transakcí, u kterých dochází k prvnímu kontaktu mezi dosud neznámými partnery.
Akcie je majetkový cenný papír, který představuje podíl na základním kapitálu akciové společnosti a jedná se o celosvětově velmi využívaný investiční nástroj.
Akcie je obchodovatelný cenný papír, s nímž jsou spojena práva majitele (akcionáře) podílet se na řízení společnosti (hlasování na valné hromadě), právo na podíl na zisku (dividenda) a na majetkovém zůstatku při zániku společnosti.
Kapitál akciové společnosti vzniká emisí akcií a jejich prodejem na trhu, zpočátku za nominální hodnotu, která je na akcii vyznačena nebo v případě pouhého elektronického zaknihování oficiálně určena. Existují také akcie bez vyznačené nominální hodnoty. Akcionáři tyto cenné papíry kupují, protože očekávají zisk z vyplácených dividend a dále z růstu kapitalizace akcie, která je dána rozdílem mezi její nákupní a prodejní cenou. V případě, že je prodejní cena akcie vyšší než nákupní, dosáhli jsme kapitálového zhodnocení. Pokud sečteme kapitálové zhodnocení a dividendový výnos, dostaneme tzv. celkový akciový výnos.
Růst ceny akcií je závislý nejen na hospodaření firmy, ale také na celkové hospodářské situaci státu, a dokonce na hospodaření světové ekonomiky. Známým příkladem je velký propad na světových burzách 2008, kdy došlo k velkému propadu cen akcií právě na základě globální bankovní krize. Abychom byli schopni tyto propady předpovídat, musíme znát jednotlivé metody analýzy trhu. Nákup akcií ve vhodné době může být dobrý způsob zhodnocení peněz, hodnota akcie může vzrůst až o stovky procent. Stejně tak je ale možný pokles cen akcií a ztráta peněz, které do nich akcionáři vložili. Proto je obchod s akciemi rizikový.
Účastí a hlasováním na valné hromadě se akcionář může podílet na rozhodování o společnosti, obvykle i na volbě jejího představenstva, dozorčí rady a podobně. Protože každá akcie znamená obvykle jeden hlas, může většinový akcionář, který vlastní „kontrolní balík“ akcií, o společnosti rozhodovat do značné míry sám a někdy tak i poškodit menšinové akcionáře. Jejich zájmy proto musí chránit zákony, které mohou například určit procentní výši držení akcií, která vede ke zvláštním právům menšinových akcionářů.
Do akcií z celého světa můžete investovat s podílovými fondy, plně online v Internet Bance nebo Smart Bance.
Emise akcií je jednou z možností podniku, jak získat finanční prostředky pro svou činnost.
Emise cenných papírů
Emitent před emisí určí druh cenného papíru, například akcie, dluhopis nebo podílový list, jeho nominální hodnotu, počet kusů a další náležitosti. Pro emisi cenného papíru obecně platí, že není předem známý zájem o danou emisi, jedná se pouze o odhad.
Společnost může získat potřebný kapitál emisí zcela nových akcií nebo vydáním dodatečného množství akcií, pokud jsou již na burze obchodovány. Ve druhém případě platí, že nově emitované akcie musí být nabídnuty přednostně stávajícím akcionářům. Emise akcií je upravena v obchodním zákoníku a zákoně o cenných papírech.
Akciové společnosti vydávají akcie s cílem buď získat finanční kapitál pro podnikání nebo motivovat klíčové zaměstnance a jiné osoby tím, že budou držiteli akcií. Společnosti však mohou získat kapitál i jinými způsoby. Výhodou emise akcií oproti emisi dluhopisů nebo jiné formy cizího kapitálu je v tom, že akcie nejsou určeny ke splacení a nemusí se z nich vyplácet pravidelná dividenda, pokud není podnik v zisku.
Emisní ážio
Jedná se o rozdíl (v kladných číslech) mezi nominální hodnotou cenného papíru a jeho tržní cenou. Pokud například emitent vydal cenné papíry v hodnotě 500 Kč a ty se na trhu obchodují aktuálně za 550 korun, činí emisní ážio 50 Kč. Pokud by byl rozdíl mezi nominální a tržní hodnotou cenného papíru záporný, hovoří se o emisním disážiu.
Druhy emisí podle způsobu vydávání
Emise akcií může být veřejná, a to v případě veřejně obchodovaných společností. První veřejná emise akcií se nazývá IPO (Initial Public Offering), pokud společnost vydává akcie další, hovoříme o druhotných nebo sekundárních emisích SPO (Secondary Public Offering) nebo také SEO (Seasoned Equity Offering).
Pokud společnost prodává akcie neveřejně na mimoburzovním trhu nebo je prodává investorům sama, jedná se o přímé emise DPO (Direct Public Offering). Podnik také může nabídnout akcie zcela neveřejně jednotlivým investorům, pak se jedná o soukromé umístění akcií (Private Share Placement).
Finanční páka, někdy též finanční pákový efekt, je ve světě financí způsobem investování, při kterém investor použije k nákupu aktiv (majetku) nejen vlastní kapitál, ale i kapitál cizí (vypůjčený).
Objem vypůjčeného kapitálu bývá několikanásobně větší než vlastní prostředky, poměr se pohybuje od 1 ku 2 až k 1 ku několika stům. Cílem této operace je zvýšení ziskovosti vlastního kapitálu. Finanční páka může zvýšit jak zisky, tak i případné ztráty. Jedná se tedy o rizikovou operaci.
Příklad pákového efektu
Investor odhaduje, že akcie společnosti XY v brzké době porostou. Momentálně stojí 1 akcie XY 500 Kč. Rozhodne se do nárůstu ceny investovat. Jeho broker nabízí finanční páku 1:20. Ze svých prostředků chce klient investovat 1 000 Kč.
Za normálních okolností by tedy mohl nakoupit jen 2 akcie. Díky finanční páce ale může zakoupit 20x více akcií, tedy v celkové hodnotě 20 000 Kč. Investor tak získá 40 akcií společnosti XY.
Pokud cena akcie XY stoupne např. na 530 Kč/akcie a investor všech 40 akcií prodá, vydělá 1 200 Kč (40 × 30). Bez pákového efektu by jeho zisk činil 60 Kč (2 × 30).
Pokud ale prodejní cena akcie XY klesne např. na 480 Kč a investor je nucen je prodat, prodělá na celé transakci s danou finanční pákou 20x více, tj. za 40 akcií celkem 800 Kč. Z jeho počáteční investice 1 000 Kč mu zbyde 200 korun. Bez pákového efektu by za své 2 akcie přišel o pouhých 40 Kč.
Česká Národní Banka v říjnu 2016 zpřísnila podmínky pro získání hypotečního úvěru, a proto vsoučasné době již není možné 100% hypotéku získat.
Stoprocentní financování bylo možné ještě před několika lety, před zásahem ČNB. Pro pořízení nemovitosti nemusel mít tehdy kupující žádné vlastní finanční prostředky. I proto byly hypotéky nabízeny s vyšší úrokovou sazbou. Rozdíl proti méně rizikovým hypotékám, které dosahovaly hodnotou LTV pod 80 % zástavní hodnoty nemovitosti, byl i více než 1 % úrokové sazby hypotéky.
ČNB se omezením 100% hypoték snaží chránit jak klienty, tak poskytovatele hypotečních úvěrů před kolísáním hodnot nemovitostí. V dubnu 2017 došlo ze strany ČNB k dalšímu zpřísnění a od této doby je možné využít financování pouze do LTV 90 %. Toto opatření vyvolává větší tlak na vlastní zdroje, které je potřeba doložit. V ideálním případě použijete vlastní úspory, pokud jimi nedisponujete, můžete využít pomoci například úspory rodičů. Ti Vám mohou potřebnou částku půjčit nebo dozajistit hypotéku svou nemovitostí. Je třeba říci, že 100% hypotéka nebyl příliš využívaný produkt a dané omezení se dotklo pouze části klientů.
Nahrazení vlastních zdrojů jiným spotřebitelským úvěrem nebo úvěrem ze stavebního spoření Vám určitě nedoporučujeme. Tento krok často vede k předlužení, které by Vám vážným způsobem zkomplikovalo život.
Nepřímá daň je zahrnuta v ceně zboží nebo služeb, které si zákazník, tedy kdokoli z nás, pořizuje. Z tohoto důvodu se nepřímé daně často označují jako daň ze spotřeby
U nepřímé daně nemůžeme předem jednoznačně určit, kdo bude jejím plátcem. Cenu zboží či služby včetně daně platí poplatník obchodníkovi, u kterého konkrétní zboží nebo službu zakoupí. Obchodník následně tuto daň zaplatí státu. Zde se dostáváme k pojmům poplatník a plátce. Poplatníkem je ten, kdo si zboží či službu kupuje. V praxi se z nás stává poplatník kdykoli si jdeme nakoupit či se nechat ostříhat k holiči. Plátce je pak obchodník, u kterého jsme zboží či službu pořídili.
Výběr nepřímých daní je pro finanční úřady snazší než výběr daní přímých, protože nepřímé daně jsou pro všechny stejně vysoké. Poplatník daně při nákupu často ani nevnímá, že daň platí, protože bývá skryta v ceně nakupovaného zboží či služby, a proto u poplatníků nevyvolává tak negativní dojem jako daně přímé, jejichž placení si přímo uvědomuje. Nepřímé daně přitom mají přímý vliv na zvyšování cen v obchodech.
Rozlišujeme dva základní typy nepřímé daně – typ selektivní, který se týká pouze vybraných druhů zboží, a typ univerzální, ten se týká veškerého zboží. Mezi další typy nepřímých daní spadá také daň ekologická (jde o daň z elektřiny, zemního plynu a z pevných paliv), dále do této kategorie daní spadají také poplatky za znečištění vzduchu nebo vody a poplatky za odpad.
Typickým příkladem nepřímé daně univerzální je daň z přidané hodnoty (DPH), kterou platí každý z nás při nákupu zboží a služeb. Nepřímou daní selektivní je pak například spotřební daň, kterou stát uvaluje na produkty, jejichž spotřebu chce omezit, protože jsou škodlivé pro společnost. Tato daň se týká například alkoholu nebo cigaret, ale také pohonných hmot.
Přímá daň patří spolu s nepřímou daní mezi dva základní druhy daní. Plátcem přímé daně je konkrétní osoba, jinak řečeno daňový subjekt. Můžeme proto přesně definovat, kdo je povinen daň uhradit. Výše přímé daně bývá stanovena z majetku subjektu, který je povinen daň uhradit, anebo z výše jeho příjmu. Například každý živnostník je povinen vždy jednou za rok, když podává daňové přiznání, zaplatit státu daň z příjmu. U zaměstnaných osob za ně většinou činí jejich zaměstnavatel, který daň odvádí přímo z jejich výplaty.
Rozdělení přímých daní
Přímé daně lze rozdělit do dvou skupin. Tou první jsou daně z příjmů (nebo také daně důchodové), kam se řadí daně z příjmů fyzických i právnických osob. Druhou pak daně majetkové, mezi něž se řadí daň z nemovitostí (pozemky, stavby, bytové i nebytové jednotky), daň silniční a tzv. daně převodové (např. dříve existující daň dědická, darovací a daň z převodu nemovitostí).
Daň z příjmů fyzických osob se vztahuje na všechny fyzické osoby, které mají nějaký příjem. Tito poplatníci mají daňovou povinnost, jenž se vztahuje na příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky a rovněž na příjmy, které plynou ze zahraničí. Za zaměstnance většinou provádí roční zúčtování této daně zaměstnavatel, nemusí tak podávat daňové přiznání sami.
Poplatníkem daně z příjmu právnických osob jsou naopak osoby právnické, tedy subjekty založené právním aktem. Tato daň se stanovuje z příjmů plynoucích z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem právnické osoby, její sazba v ČR činí 19 %.
Daň z nemovitých věcí pak platí ti z nás, kteří vlastní jakoukoli nemovitou věc. Výpočet daně z nemovitých věcí se skládá ze dvou kroků – za prvé je nutné vypočítat daň za pozemky, následně daň za stavby. Finální daň určují metry čtvereční vlastněné nemovitosti a příslušné koeficienty, které byly státem pro daný typ nemovitosti určeny. Něco jiného pak znamená daň z nabytí nemovitých věcí, která se odváděla z kupní ceny nemovitosti. Od prosince 2019 je ale tato daň zrušena.
K přímým daním patří také silniční daň. Jejím předmětem jsou zpravidla motorová vozidla, která jsou používána k podnikání. Sazba daně se liší u osobních a nákladních automobilů. Pro osobní automobily se daň odvíjí od objemu motoru, u nákladních automobilů pak od hmotnosti celého vozidla a počtu náprav.
Akontace je částečná platba předem. Jedná se zpravidla o první zvýšenou splátku kupní ceny, někdy také označovanou jako nevratná záloha. Akontace se nejčastěji využívá u leasingu nebo splátkového prodeje, kdy klient nemá na nákup zboží dostatečnou hotovost.
Výpočet akontace
Pro výpočet akontace se většinou používají procenta. U některých produktů však může být akontace stanovena pevnou částkou, která zahrnuje poplatky a další nákladové položky. Výše akontace ovlivňuje výši dalších splátek a obvykle i úrokovou sazbu úvěru. Obecně platí, že čím větší akontace, tím méně klient takzvaně přeplatí.
Akontace u hypotéky a stavebního spoření
U hypotečních úvěrů se akontací rozumí část ceny nemovitosti, kterou klient musí uhradit z vlastních prostředků. V případě úvěru ze stavebního spoření je akontací částka, kterou klient musí nejdříve naspořit, než mu stavební spořitelna úvěr poskytne.
Akontace u splátkového prodeje
V případě splátkového prodeje je obvyklé splatit jako akontaci určitou část celkové ceny zboží, například 20 %. Zbývající část ceny je pak rozložena do splátek po delší časové období.
Akontace 0 %
Nulová akontace znamená úvodní nulovou splátku. Zákazník v tomto případě nemusí zaplatit část zboží předem. Výše splátky se počítá z celé pořizovací ceny.
Click to Pay je nová platební metoda vyvinutá karetní asociací sdružující společnosti Visa, MasterCard a další.
Tato služba umožňuje snadné, rychlé a bezpečné platby na internetu. U e-shopu, který poskytuje službu Click to Pay, nedochází při nákupu ke sdílení citlivých údajů o platební kartě s obchodníky a zamezuje se tím možnosti zneužití karty.
Jak začít s Click to Pay? Službu Click to Pay si můžete aktivovat jednoduše během prvního nákupu v e-shopu, nebo na stránkách Visa, kde budou Vaše platební údaje uloženy. Zde zároveň můžete provádět i následný servis, například odebrat či přidat kartu. Přihlášení je zabezpečené ověřovacím kódem, který je vyžadován při každém přihlášení.
Jaké má Click to Pay výhody? Při nákupu nemusíte hledat plastovou kartu a opisovat z ní platební údaje. Zaplatíte pohodlně pouze jedním kliknutím. Stačí zvolit platební metodu Click to Pay a vybrat si kartu, kterou chcete zaplatit. Nákup dokončíte potvrzením platby na stránkách Visa.
