Časté dotazy

Hypoteční zástavní listy (dále „HZL“) jsou dluhopisy neboli cenné papíry, které vydávají hypoteční banky. Peníze, které jejich prostřednictvím získají, používají k financování hypotečních úvěrů. Na evidenci vydaných HZL dohlíží Česká národní banka.

Jak to funguje?

HZL jsou obvykle vydávány na 5 let, ale i na delší dobu. Před uplynutím jejich splatnosti je držitel může prodat:

• Zpět jejich emitentovi (bance)
• Prostřednictvím pověřené osoby na burze cenných papírů

Hypoteční zástavní listy nepodléhají dani z příjmů.

Výnos z HZL je kryt hypotečními úvěry banky, která dluhopisy vydala. Hypoteční úvěry jsou z podstaty věci zase kryty nemovitostí klienta, který hypotéku splácí. Pokud by klient hypotéku z nějakého důvodu nesplácel, prodala by banka zastavenou nemovitost a z výtěžku jejího prodeje by dále kryla výnosy z HZL.

I z tohoto důvodu představují HZL jeden z nejméně rizikových investičních nástrojů, který je vhodný pro konzervativnější investory. Výnos z HZL včetně úroku je prakticky předem zaručen a výplata peněžních prostředků je garantována. Mizivé riziko je na druhé straně „vykoupeno“ nízkým úročením (při standardním vývoji inflace).

Pořízení bytu pro vlastní bydlení ještě neznamená investici do nemovitostí z pohledu finančního trhu. Investiční nemovitost je taková nemovitost, kterou si investor pořizuje za účelem pravidelného výnosu, nejčastěji formou pronájmu. Obecně se jedná o investici téměř bez rizika a se stálým příjmem.

Investor zároveň majitelem

Dobrý investor může zhodnotit své vložené finance nejlépe tak, že si pořídí spíše menší investiční byt (obyčejně 1+1, 2+kk nebo 2+1) ve velkém městě. Je zde větší počet potenciálních nájemníků se zájmem o menší, a tudíž levnější byty (mladé rodiny, studenti, cizinci apod.).

S nákupem vlastní nemovitosti je ovšem spojen nemalý finanční výdaj a zpravidla mnohaletý závazek splácet půjčený obnos (hypotéka apod.). Dále musí pronajímatel řešit financování údržby, větších oprav, případných stavebních úprav, poplatků navázaných na provoz, starosti s výběrem nájemníků, potíže s problémovými nájemníky atd.

Pokud potřebuje majitel svou nemovitost z finančních důvodů prodat, bývá to zpravidla delší proces v řádu měsíců.

Nemovitostní fond

Pokud se chce investor vyhnout starostem okolo pořízení a provozu vlastní nemovitosti, nabízí se mu možnost investovat své peníze do tzv. nemovitostního fondu, někdy také nepřesně označovaného jako fond realitní.

Zatímco do osobního vlastnictví si investoři pořizují především rezidenční nemovitosti (byty, v menší míře domy), investují nemovitostní fondy hlavně do nemovitostí komerčních, jako jsou např. kancelářské budovy, hotely, nákupní centra, sklady, zdravotní střediska apod. Některé však mají v portfoliu i rodinné domy.

Pokud potřebuje investor získat své peníze zpět, bývá to u většiny fondů otázka pouhých několika týdnů.

Investice do nemovitostí v zahraničí

V zahraničí si lidé nejčastěji pořizují investiční nemovitosti (byty, apartmány) v lákavých turistických oblastech (u moře, na horách). Češi nejraději investují do nemovitostí v Chorvatsku, Itálii, Španělsku, Rakousku a na Slovensku.

Koupi zahraniční nemovitosti lze financovat i hypotékou u české banky, některé ale požadují ručení nemovitostí v tuzemsku. Pro případné financování nemovitosti v zahraničí hypotékou je nutné, aby si nemovitost na území EU pořizoval občan členské země EU.

Výhodou investování do nemovitostí v zahraničí je zpravidla větší zisk z pronájmu a vyšší růst ceny nemovitosti než v ČR. Nevýhodou bývá neznalost místních předpisů (zákony, daně, poplatky) a prodej nemovitosti obyčejně také probíhá odlišně od českých zvyklostí.

Do akcií z celého světa můžete investovat s podílovými fondy, plně online a navíc bez vstupního poplatku při nákupu v Internet Bance nebo Smart Bance. Pokud chcete investovat do nemovitostí, máme v nabídce Generali Fond realit.

Investiční náklady jsou veškeré výdaje spojené s Vaší investicí – zahrnují například poplatky za nákup a prodej investičních produktů, správní poplatky podílových fondů nebo náklady na poradenství. Tyto náklady mohou ovlivnit celkové zhodnocení investice, takže je důležité o nich vědět a zohlednit je při plánování investic.

Úvěry se dají dělit podle nejrůznějších hledisek. Podle doby, na kterou se poskytují, se rozlišují úvěry krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé.

Jak dlouhý je krátkodobý úvěr

Krátkodobý úvěr se obvykle sjednává na dobu splatnosti v řádech měsíců, u většiny finančních institucí nanejvýš jeden rok. Jeho cílem je překonání dočasného nedostatku peněžních prostředků. Půjčované částky jsou spíše nižší.

Krátkodobý úvěr si lze sjednat jak u bankovních, tak i nebankovních společností.

Vyřízení tohoto typu úvěru je poměrně rychlé a jednoduché, nevyžaduje se složité papírování. Klient za to ale dostává vyšší úrokovou sazbu než u úvěrů, které mají delší dobu splatnosti.

Mikroinvestice jsou malé investice, které umožňují jednotlivcům investovat i velmi malé částky peněz do různých aktiv, jako jsou akcie, podílové fondy nebo projekty. Tento koncept je obzvlášť populární díky mobilním aplikacím a online platformám, které usnadňují investování bez nutnosti mít velký kapitál.

Mikroinvestice mohou pomoci lidem začít investovat i s omezeným rozpočtem a rozvíjet jejich finanční gramotnost. Díky pravidelnému investování malých částek se časem může vytvořit zajímavé investiční portfolio.

Obchodní společnost (podle zákona obchodní korporace) je sdružení alespoň dvou podnikatelů (výjimečně jen jedné osoby) za účelem provozování podnikatelské činnosti pod společným obchodním názvem. Společnost se zakládá písemně (zakladatelská, popř. společenská smlouva). V ČR existuje několik základních druhů obchodních společností.

Společnost s ručením omezeným (s. r. o., spol. s r. o.)

Jedná se asi o nejčastější formu drobného a středního podnikání u nás. Společníků, kteří se rozhodnou s. r. o. založit, může být od jednoho do padesáti. Základní kapitál s. r. o. je tvořen součtem předem stanovených vkladů jednotlivých společníků. Od roku 2014 je minimální vklad ve výši 1 Kč, v praxi to však bývá mnohem více. Statutárním orgánem je jednatel. Za závazky ručí společníci jen do výše svých nesplacených vkladů podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku.

Akciová společnost (a. s.)

Minimální vklad činí 2 mil. Kč. Základní kapitál je rozvržen do určitého počtu akcií o určité jmenovité hodnotě. Za své závazky ručí akciová společnost celým svým majetkem. Držitel akcií je obdařen určitými právy, za dluhy a. s. neručí. K založení je potřeba sepsat zakladatelskou smlouvu.

Veřejná obchodní společnost (v. o. s.)

Základní vklad není nutný. Za závazky v. o. s. však společníci ručí vlastním majetkem. K založení se sepisuje společenská smlouva, společníci musí být nejméně dva.

Komanditní společnost (k. s.)

Sdružení alespoň dvou osob na základě společenské smlouvy. Komanditista vkládá minimální vklad 5000 Kč a za závazky ručí jen do výše svého vkladu. Komplementář nemusí vkládat nic, ručí však svým vlastním majetkem. Za toto riziko disponuje většími právy při řízení k. s. než komanditista.

Podílový fond je nástrojem, který se využívá ke kolektivnímu investování.

Jedná se o soubor majetku, který zakládá a spravuje investiční společnost. Podílový fond nemá na rozdíl od investičního fondu právní subjektivitu. Základní jednotkou fondu je podílový list, držitel podílových listů se nazývá podílníkem fondu.

Fond může investovat do akcií, do dluhopisů nebo do peněžních prostředků. Všichni investoři se podílejí na výnosech fondu, jeho nákladech a dalších ziscích, ale i ztrátách. Každý investor obdrží podle investované částky určitý počet podílových listů, jejich počet není omezen. Podílník má kdykoliv právo na zpětný odkup podílových listů za aktuální tržní cenu.

Fond peníze investuje vždy podle předem daných pravidel. Pokud například vložíte své peníze do fondu peněžního trhu, budou investovány do státních pokladničních poukázek či krátkodobých dluhopisů.

Přímé zahraniční investice (PZI nebo FDI - Foreign Direct Investment) jsou investice společnosti působící v jedné zemi do subjektu působícího v druhé zemi.

Aby se jednalo o přímé zahraniční investice, musí zahraniční investor získat v cílovém podniku podíl alespoň 10 %. Státy nabízejí pro usnadnění vstupu zahraničních investorů různé finanční výhody, tzv. investiční pobídky. V ČR spadají investiční pobídky pod agenturu CzechInvest zřízenou Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR.

Pohnutky zahraničního investora

Zahraničního investora vedou ke vstupu na trh v jiném státě různé pohnutky. Ty lze rozdělit podle odpovědí na následující otázky do 3 hlavních skupin:

1. Do jaké míry chce v cizím podniku rozhodovat?

• menšinový podíl – podíl v rozsahu 10 až 50 %, o kontrolu se investor dělí s jiným vlastníkem, popř. vlastníky (místní podnikatel, stát apod.)
• většinový podíl – podíl 51 % a více, investor může rozhodovat o řízení společnosti sám, klidně i proti vůli dalších menšinových vlastníků

2. Proč chce na cizí trh vstoupit?

• hledání nových trhů – investor už je na cizím trhu zaveden a vytlačováním tamější výroby usiluje o ještě větší část trhu, snaží se při tom mj. snížit výdaje na zásobování nebo nahradit místní import
• efektivita výroby – investor usiluje o snížení výrobních nákladů (levnější pracovní síla, dostupnější přírodní zdroje apod.)
• získání specifik cizího trhu – investor se snaží získat podíl na místní zavedené značce, patentu apod.

3. Jakým způsobem hodlá do cizí společnosti, resp. na cizí trh vstoupit?

• investice „na zelené louce“ – investor zakládá novou společnost (pobočku své nadnárodní firmy apod.), musí však počítat s určitou časovou prodlevou před zahájením provozu (stavba, administrativa, zaškolení zaměstnanců atd.)
• investice „na hnědé louce“ – investor vstupuje do zastaralých, chátrajících nebo nevyužitých subjektů, investuje do jejich restrukturalizace, mění jejich vlastnickou strukturu atd.; v ČR bylo takto po roce 1989 privatizováno mnoho tuzemských podniků
• fúze a akvizice – investor vstupuje do existující společnosti a přebírá její činnosti (sloučí se s ní, splyne, nebo ji převezme)

Všechny uvedené možnosti se v praxi mohou různě kombinovat.

Dopady přímých zahraničních investic

PZI mají na ekonomiku hostitelské země pozitivní i negativní dopady. Při privatizacích získávají místní vlády příjmy a dochází i k restrukturalizaci domácí, zpravidla méně výkonné ekonomiky, než ze které přichází investor. Často se daří zvyšovat export a vylepšovat příjmy státního rozpočtu, což napomáhá mj. ke stabilitě domácí měny. Zejména při zakládání nových podniků „na zelené louce“ se vytvářejí nová pracovní místa.

Za negativum lze považovat stav, kdy přímé zahraniční investice vytlačují místní investice a investor neusiluje o bezproblémové začlenění do hostitelské ekonomiky. Někdy se investor zaměřuje pouze na určitou fázi výrobního procesu, která nebývá technologicky obzvlášť náročná („montovny“). Zisky zahraničního investora také nezřídka odcházejí rovnou do jeho domovské země, což pro hostitelský stát často znamená výdaje na infrastrukturu poskytovanou investorovi, na daňové a jiné úlevy v rámci investičních pobídek atd., ale bez konečného přínosu pro státní rozpočet. Investor zakládající společnost „na zelené louce“ se někdy pokouší obcházet místní zákony a předpisy, tento způsob vstupu na cílový trh je často také doprovázen negativními vlivy na životní prostředí hostitelského regionu.

Prověření schopnosti klienta splácet půjčku je povinnost, kterou všem poskytovatelům půjček ukládá zákon o spotřebitelském úvěru.

Z toho vyplývá, že půjčka bez prověření registru dlužníků nebo doložení příjmů neodpovídá standartním podmínkám poskytování úvěrů. Lákadlem takovýchto půjček je především rychlost vyřízení. Klient se může k penězům dostat i  v řádu několika hodin. Na druhou stranu je tato rychlost vykoupena obvykle výrazně vyšším úrokem a jednoznačně vysokým rizikem, že se klient dostane do neschopnosti splácet své závazky.

Mezi nejčastější otázky klientů před sjednáním smlouvy o půjčku patří, jestli banka či nebankovní instituce pro poskytnutí úvěru vyžaduje doložení příjmu a jestli pro posouzení úvěruschopnosti využívá úvěrových registrů.

Doložení příjmů

Doložení příjmů je zpravidla klíčovou součástí posouzení úvěruschopnosti – bonity klienta. Pro poskytnutí úvěru klientovi, musí mít banka nebo jiná instituce jistotu, že je schopen ho splácet. Pro výslednou bonitu klienta jsou důležité nejen příjmy, ale pochopitelně také výdaje. Do tohoto patří například nájemné, pojistné, splátky leasingu na automobil, splátky stávajících úvěrů a další.

Doložit své příjmy může klient různými způsoby. Jedním z nich je potvrzení o příjmu. Jde o dokument, který klientovi vystaví jeho zaměstnavatel a kterým formálně potvrzuje výši mzdy, kterou mu vyplácí. Jiným způsobem může být například doložení výpisů z běžného účtu, ze kterého je příjem patrný. Některé finanční instituce si ovšem vykládají literu zákona po svém a spokojí se pouze s tvrzením klienta, že má dostatečné příjmy a nedluží nikde žádné peníze. Takové jednání je ovšem velmi neseriózní a pro žadatele o půjčku by mělo být varovným signálem, aby se dané instituci vyhnul.

Registr dlužníků

Registr dlužníků je databáze osob a firem, které řádně nesplácejí své závazky. Hlavní účel těchto registrů je omezení rizika bankovních i nebankovních institucí při poskytování úvěrů a půjček. V České republice je registrováno několik bankovních a nebankovních registrů dlužníků, například Bankovní registr klientských informací, Centrální registr dlužníků, SOLUS nebo Veřejný registr dlužníků.

Strukturální fondy patří mezi nástroje regionální politiky EU. Pomocí dotací se rozdělují finanční prostředky, jejichž cílem je snižovat hospodářské a sociální rozdíly mezi regiony členských států EU.

Peníze ze strukturálních fondů se čerpají v rámci tzv. programových období, která trvají obvykle 7 let. K naplnění cílů se používají tzv. operační programy (OP) obsahující bližší informace pro žadatele o dotaci. Celá politika je založena na principu solidarity mezi bohatšími a chudšími státy EU. Existují 2 základní typy strukturálních fondů EU.

Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF)

Zaměřuje se na rozvoj ekonomiky, investice jdou hlavně do modernizace infrastruktury, konkrétně např. do výstavby silnic a železnic, rozvoje infrastruktury pro poskytování zdravotní péče, do podpory nových pracovních míst apod. Dále sem patří rovněž ekologická problematika, jako je např. odstraňování ekologických zátěží, výsadba zeleně či výstavba stokových systémů. V neposlední řadě podporuje ERDF rozvoj sportovišť, renovaci kulturních památek, zavádění elektronické veřejné správy, rozvoj turismu apod.

Evropský sociální fond (ESF)

Podporuje činnosti v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů. Patří sem například rozvoj vzdělávání, rekvalifikace nezaměstnaných, zvláštní programy pro osoby se zdravotním handicapem, pro děti a mládež, etnické menšiny apod. ESF podporuje zvyšování kvalifikace úředníků státní správy a programy odstraňující nerovnosti na trhu práce.