Časté dotazy

Valuta je cizí měna v hotovosti. Jde tedy o mince a bankovky v cizí měně. Opakem valuty je deviza, což je bezhotovostní forma cizí měny.

Pojem valuta nás obvykle zajímá v časech dovolených. Ve směnárnách a bankách vyměňujeme české koruny za měnu, kterou budeme moci platit v naší dovolenkové destinaci. Kolik jaká valuta – tedy hotovost v cizí měně – stojí, se dozvíte z kurzovního lístku. Bude Vás zajímat sloupec s názvem „prodej“. Vy sice chcete valuty koupit, ale banka píše lístky ze svého pohledu. Banka Vám valuty prodává za české koruny a vy je od ní nakupujete. V případě, že Vám zbude hotovost v cizí měně a vy ji chcete bance prodat zpátky, zajímá Vás sloupec „nákup“, protože banka od Vás valuty nakoupí.

Při nákupu i prodeji valut volte banky nebo ověřené směnárny, které své kurzy řídí dle kurzu, který každý den vyhlašuje Česká národní banka a odráží aktuální situaci na trhu.

Pojem vinkulace se vztahuje k pojištění. Vinkulace pojistky znamená, že výnosy z pojistného plnění jsou převedeny na třetí osobu. V případě, že se něco stane s pojištěnou věcí, dostává peníze od pojišťovny ten, na koho je vinkulace napsána (například banka).

Vinkulace se nejlíp vysvětluje na konkrétních příkladech:

Vinkulace u životního pojištění

Tento druh vinkulace je často požadován u úvěrů na velmi vysoké částky, u kterých je dlužník povinen uzavřít rizikové životní pojištění. Případné pojistné plnění je vyplaceno bance, která za něj úvěr doplatí a dědicům předá pouze zbytek pojistného plnění.

Vinkulace u hypotečního úvěru

Při sjednání hypotečního úvěru banka požaduje souhlasit s vinkulací v její prospěch. V případě, že pak dojde k totální škodě na nemovitosti, bude pojistné plnění vyplaceno bance, která jej použije na doplacení hypotéky a majiteli nemovitosti (dlužníkovi) vyplatí pouze to, co z pojistného plnění zbyde.

Vinkulace u havarijního pojištění ve prospěch leasingové společnosti

Pořídíte-li si auto na leasing, je možné, že budete muset uzavřít havarijní pojištění a jeho vinkulaci ve prospěch společnosti, která leasing poskytla. V případě totální škody na autě je pojistné plnění vyplaceno společnosti, která úvěr doplatí a Vám zůstane zbytek.

Každá společnost nebo banka mají jiné podmínky pro vinkulaci a své vlastní dokumenty, které musí klient odsouhlasit.

Žádost o vinkulaci by měla obsahovat následující údaje:

• číslo pojistné smlouvy
• osobní údaje pojistníka
• osobní údaje pojištěného (pokud jsou odlišné od údajů pojistníka)
• určení předmětu, z jehož pojištění je případné pojistné plnění vinkulováno
• ve prospěch koho bude případné pojistné plnění vinkulováno
• číslo úvěrové smlouvy
• podpis pojistníka a pojištěného

Vishing je spojením slov voice a phishing a je to forma phishingového útoku prováděného prostřednictvím telefonického hovoru.

V těchto hovorech se útočník vydává za pracovníka legitimní společnosti či organizace. Jeho cílem je za pomoci manipulace získat citlivé údaje – nejčastěji přihlašovací údaje do internetového bankovnictví nebo k platební kartě. Velmi často se s vishingem mohou setkat i zaměstnanci, po kterých útočník vyžaduje interní informace nebo instalaci škodlivého softwaru do firemních zařízení.

V bankovním sektoru se útočníci nejčastěji vydávají za pracovníky bezpečnostního oddělení nebo pracovníky technické podpory. Zkušenější pachatelé používají tzv. spoofing, což je maskování telefonní linky za legitimní číslo společnosti. Proti této praktice se v dnešní době dá bohužel bránit jen velmi omezeně.

Jak vishing funguje?

• Útočník kontaktuje oběť telefonicky a často zná alespoň její základní údaje. Proto je běžné, že jsou oběti oslovovány jménem nebo je hovor veden pod hlavičkou společnosti, se kterou má oběť opravdu co do činění (banka, zaměstnavatel). Znalost těchto základních údajů přidává celému příběhu na věrohodnosti.
• V hovoru je kladen důraz na vyvolání obav, nejistot. Typickým případem je informace o mizejících prostředcích z bankovních účtů, nebo probíhajícím procesu žádosti o úvěr.
• Po celou dobu hovoru je oběť nucena jednat rychle – záměrem je vyvolat lehkomyslná rozhodnutí.
• Pokud se oběť nedaří zmanipulovat v počáteční fázi, dochází často na výhružky ve formě sankcí ze stran státních orgánů, například České národní banky nebo Policie České republiky.
• Výsledkem je buď získání citlivých údajů, nebo manipulace k přesunu prostředků mezi účty.

Jak vishing odhalit? Na co si dát pozor?

• Volání z cizího čísla – útočník nevolá pod hlavičkou společnosti, za kterou vystupuje. Ovšem k tomuto nemusí dojít vždy, caller ID (tzn. číslo či jméno na displeji) lze podvrhnout.
• Nepřesné informace – útočník nedisponuje přesnými údaji, např. neví, s kým hovoří, vystupuje pod jménem banky, u které nemáte účet.
• Chybějící ověření – oběť není plně ověřena, často je vynechána informace o nahrávání hovoru, avšak volající okamžitě přejde ke konkrétnímu problému.
• Nesmyslná přepojování – pokud útočník nemá správné údaje, ale v hovoru je získá, často mohou být okamžitě zneužity. Běžným postupem je přepojení mezi bankovní institucemi, nebo přepojení na policii, kde již čeká další nastrčený podvodník. Banka nikdy nebude přepojovat klienty ke konkurenci, v okrajových případech mohou pracovníci zákaznického servisu předat telefonní číslo třetí straně za předpokladu, že jsou tyto informace veřejně dostupné.
• Tlak útočníka – v hovorech se jde často k jádru „problému“, oběť pak jedná nerozvážně a je náchylná k pochybení.

Obrana proti vishingovým útokům:

• Nereagujte na hovory z podezřelých čísel – jeví-li se telefonní číslo podezřele, vždy je lepší si ho nejdříve prověřit. Kontrola telefonních čísel na internetu je základ. K dispozici ke stažení jsou i aplikace pro blokování nevyžádaných hovorů (doporučujeme stažení z oficiálních zdrojů z Google Play a Apple Store).
• Nespěchejte a jednejte obezřetně – pokud u Vás během hovoru dojde k podezření, nejlepší volbou je hovor ukončit a kontaktovat zákaznické centrum společnosti a ověřit si, zda opravdu došlo k legitimnímu kontaktu. Další možností je návštěva pobočky.
• Nepodlehněte manipulaci – pokud se doposud hovor nejeví podezřele, nepolevujte a vyhněte se jakýmkoliv výzvám k převodům peněz, instalaci aplikací nebo sdělení citlivých údajů.

V případě, že jste se s tímto typem útoku v nedávné době setkali, kontaktujte nás na našem Zákaznickém servisu na telefonním čísle 224 443 636.

Za anglickou zkratkou VPN se ukrývá technologie česky nazývaná „virtuální privátní síť“ (Virtual Private Network). Jedná se o nástroj chránící Vaše online soukromí při pohybu na internetu.

Princip VPN

Kdykoli se ze svého počítače nebo chytrého telefonu připojujete na internet, odcházejí z Vašeho zařízení nejrůznější data. Pokud jste se připojili prostřednictvím nezabezpečené Wi-Fi sítě, např. v internetové kavárně nebo na letišti, může si všechna Vaše odesílaná data včetně hesel apod. prohlížet potenciální hacker. Pokud však využíváte nástroj VPN, jsou všechna data, jak odchozí, tak příchozí zašifrována. Tím jsou pro každého nezvaného hosta nečitelná.

VPN má ve světě informačních technologií poměrně široké využití. Díky anonymitě, kterou poskytuje svým uživatelům, umožňuje bezpečnější práci s důležitými aplikacemi chráněnými jménem a heslem, jako jsou právě internetové bankovnictví a další.

Jak nastavit VPN

Nejprve je zapotřebí zvolit si nějakého poskytovatele VPN. Se samotným nastavením pak pomůže příslušný technik, pokročilejší uživatel si VPN nastaví sám. Existují i bezplatné VPN, ale ty se pro trvalejší seriózní ochranu soukromí moc nehodí. Velcí poskytovatelé VPN zaručují lepší bezpečnost, za své služby si však většinou účtují pravidelné poplatky.

Povinnou součástí účetní závěrky je podle zákona o účetnictví také výkaz zisků a ztrát, který se běžně označuje jako výsledovka. Účetní jednotce (podnikateli, firmě apod.) výsledovka ukazuje, jakého ekonomického výsledku za sledované období daný subjekt dosáhl – zda byl v zisku, nebo ve ztrátě.

Výsledovka zachycuje výnosy a náklady a má předem danou strukturu. Menší subjekty, které nejsou povinny nechávat svou závěrku ověřovat auditorem, mohou výsledovku sestavovat ve zjednodušeném rozsahu.

Výnosy a náklady

Ve finančním výkazu zisků a ztrát se objeví vše, co daný subjekt za sledované období zaplatil (náklady) nebo inkasoval (výnosy). Nejen z pohledu (soukromého) investora je patrné, že výsledovka je zásadním výkazem pro posouzení ziskovosti sledované společnosti.

Výnosy a náklady jsou ve výsledovkách tříděny podle 3 druhů činností:

• provozní činnost (hlavní činnost firmy):
  • výnosy – prodej zboží a služeb, marže (tj. rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou), úroky a pokuty vyplývající ze vztahů s odběrateli apod.,
  • náklady – materiál, spotřeba energie, mzdy, služby, údržba a opravy, cestovné, manka, daně, poplatky atd.,
• finanční činnost (úroky, investice apod.):
  • výnosy – úroky z vkladů (např. termínované vklady) apod.,
  • náklady – úroky z úvěru apod.,
• mimořádná činnost (neočekávané položky):
  • výnosy – např. náhrada za škodu způsobenou přírodní katastrofou,
  • náklady – např. škody na zařízení způsobené nečekanou živelní pohromou.

Provozní zisk

Provozní zisk společnosti lze jednoduše stanovit tak, že se od provozních výnosů odečtou provozní náklady. Získaný výsledek ukazuje, zda je provoz sledované společnosti ziskový, nebo ztrátový.

EBIT

Za touto anglickou zkratkou (Earnings before Interest and Taxes) se skrývá provozní zisk společnosti před odečtením úroků a daní. Data pro Výpočet EBIT poskytuje výkaz zisků a ztrát. EBIT umožňuje srovnávat ekonomické výsledky subjektů s odlišnou kapitálovou strukturou a nestejnou mírou zdanění.

EBITDA

Provozní zisk před odečtením úroků, daní, odpisů a amortizací (z angl. Earnings before Interest, Taxes, Depreciation and Amortization); jde o ukazatel hrubého zisku společnosti, od kterého byly odečteny režijní náklady. Na rozdíl od EBIT zahrnuje EBITDA ve svém výpočtu jak odpisy, tak amortizaci. Soukromí investoři často využívají EBITDA, pokud chtějí zhodnotit danou společnost včetně jejích dluhů.

Výsledovka versus rozvaha

Oba tyto finanční výkazy jsou povinnou součástí účetní závěrky dané účetní jednotky.

Výsledovka (výkaz zisků a ztrát) představuje výsledky hospodaření za dané období (zpravidla 1 účetní rok). Jedná se o ukazatel tokový, tzn. že je shrnutím údajů za sledované hospodářské období. S nástupem nového sledovaného období začíná shromažďování důležitých údajů opět od začátku (od nuly).

Rozvaha (bilance aktiv a pasiv) ukazuje finanční schopnosti dané společnosti. Je to ukazatel stavový (zhotovován k určitému datu), zobrazující jeden daný okamžik. Na konci účetního období se sestavuje konečná rozvaha.

Oba výkazy poskytují cenné informace např. pro fundamentální analýzu daného ekonomického subjektu.

Zákon o spotřebitelském úvěru představuje hlavní právní rámec pro poskytování a zprostředkování úvěrů spotřebitelům. Stanovuje, kdo může úvěry nabízet, jaká pravidla musí dodržovat a jaké informace musí být klientovi poskytnuty před uzavřením smlouvy.

Tento zákon chrání spotřebitele a zajišťuje, aby měli dostatek jasných a srozumitelných informací – například o výši úroků, RPSN nebo možnostech předčasného splacení.

Zákon také definuje požadavky na odbornou způsobilost zaměstnanců, kteří se na poskytování úvěrů podílejí. Na celý trh spotřebitelských úvěrů dohlíží Česká národní banka, a to jak v oblasti bankovních, tak nebankovních institucí.

Zesplatnění úvěru je právní jednání, kdy banka, předčasně ukončí úvěrovou smlouvu, například z důvodu nesplácení závazku, prohlásí celý úvěr za splatný a vyzve klienta, aby uhradil veškerou zbývající částku úvěru, včetně úroků a poplatků do určitého data.

Podstatou hodnocení každé investice je porovnání kapitálových výdajů a příjmů, které investice přinese.

Jde vlastně o rozpočtování jednorázových nákladů na investici (kapitálových výdajů) a ročních příjmů, které investice přinese (kapitálových příjmů) za období životnosti investice. Konečným výsledkem rozpočtování je rozhodnutí, zda investici uskutečnit nebo při hodnocení více investičních variant, kterou variantu realizovat.

Výnos je zhodnocení vložených peněz od počátku investování. Každý investor přirozeně investuje s cílem získat co nejvyšší zhodnocení svých investic.

K hodnocení efektivnosti investic můžeme použít těchto základních metod:

1. metoda výnosnosti investice
2. metoda doby splacení respektive doby návratnosti
3. metoda čisté současné hodnoty,
4. metoda vnitřního výnosového procenta

Metody hodnocení investic se obvykle dělí na dvě skupiny. První jsou statické metody, které nepřihlížejí k působení faktoru času a používají se u projektů s krátkou dobou životnosti. Ke statickým metodám patří zejména metoda výnosnosti investice a metoda doby splacení.

Mezi dynamické, které berou v potaz faktor času, patří zejména metoda diskontované doby splacení, metoda čisté současné hodnoty a metoda vnitřního výnosového procenta. Magický trojúhelník investování je syntézou těchto tří kritérií, protože nelze dosáhnout všeho najednou v optimální míře. Pro vyšší výnos musíme akceptovat vyšší riziko a naopak. Při nízkém riziku je třeba počítat s nižším zhodnocením.

Investice, u které nedojde k jejímu vlastnímu dokončení. Když společnost rozhodne, že investice nebude dokončena, je nutné danou investici odepsat do nákladů.

Náklady vynaložené na pořízení nedokončené investice nejsou vyloučeny z daňově uznatelných nákladů. Tato situace nastává, kdy podnikatelský záměr ještě nepřinesl žádné příjmy, a případné náklady se tak mohou vztahovat pouze k příjmům hypotetickým, očekávaným. Je důležité, aby podnikatel uchovával všechny podklady týkající se podnikatelského záměru, aby bylo možno posoudit, zda byly vynaloženy v souvislosti se skutečnou podnikatelskou činností.

Zpětná hypotéka je na českém trhu poměrně nová a můžete se s ní setkat také jako s rentou z nemovitosti.

Zpětná hypotéka je mnohem častěji využívaná v zahraničí, kde má mnohem delší historii. Odtud také pochází název „reverse mortgage“, což v překladu znamená zpětná hypotéka.

Jedná se o hypotéku s vyšší úrokovou sazbou, kde cílovou skupinou jsou lidé v pokročilejším věku.

Jak to funguje? Klient zatíží svoji nemovitost hypotékou ve prospěch poskytovatele, ale stále zůstává jejím vlastníkem, a to až do konce života. Poskytovatel mu podle smlouvy poskytuje měsíční doživotní rentu a následně se stane majitelem nemovitosti.

Oproti klasické hypotéce se neposkytuje jednorázově větší suma finančních prostředků. Dalším rozdílem je, že dluh se nesplácí anuitní splátkou, neumořuje se vůbec. Nakumulovaný dluh se řeší až po smrti vlastníka nemovitosti v rámci dědického řízení. Ideálním klientem je v tomto případě vlastník nemovitosti, který dědice žádné nemá. Proto může být tento druh hypotéky považován z hlediska etiky za kontroverzní.

Tato hypotéka může být přínosem pro seniory, kteří pobírají malý důchod nebo ovdověli, a rentou si mohou přilepšit ke kvalitnějšímu dožití ve svém domově. Nemovitost nemusí prodávat ani se v pokročilém věku stěhovat. Na bankovním trhu tuto hypotéku neuvidíte.

S pojmy aktiva a pasiva se operuje především v tzv. účetních rozvahách, tedy přehledech o majetku společnosti, které umožňují lépe posoudit finanční pozici daného subjektu. S aktivy a pasivy se však může setkat i běžná nepodnikající fyzická osoba bez povinnosti vést účetnictví.

Aktiva

Pojmem aktiva se označuje vše, co daná společnost vlastní – její majetek. Je to vše, co společnost nabyla minulými aktivitami a od čeho se očekává, že přinese ekonomický užitek v budoucnu. Podle časového kritéria lze aktiva rozdělit na 2 části:

• dlouhodobá aktiva – společnost majetek drží déle než 1 rok,
• krátkodobá aktiva – také se jim říká oběžná aktiva, daný subjekt je drží nejdéle 1 rok (tzn. po dobu 1 účetního období).

Dlouhodobá aktiva

Majetek, který společnost drží delší dobu, lze dále dělit na 3 skupiny:

• hmotná aktiva – vozidla, stroje, stavby, budovy, pozemky atd.; dlouhodobá hmotná aktiva se také někdy označují jako stálá aktiva,
• nehmotná aktiva – software, patenty, licence atd.,
• finanční aktiva – dlouhodobé investiční instrumenty (termínované vklady, cenné papíry) atd.

Krátkodobá (oběžná) aktiva

Mezi majetek, který společnost obvykle drží maximálně 1 rok, patří např. zásoby, materiál, krátkodobé pohledávky, peněžní prostředky, peníze na bankovních účtech, krátkodobé investiční instrumenty apod.

Krátkodobá aktiva se rovněž označují jako „oběžná“, protože obyčejně odrážejí provozní koloběh dané společnosti: za peníze se nakoupí zásoby nebo materiál, z nich se vyprodukují výrobky nebo služby, ty se nabídnou odběratelům – vzniknou pohledávky, po jejichž zaplacení jsou k dispozici opět peníze. A cyklus může začít znovu.

Obrat aktiv

Tento ukazatel udává, kolikrát se celková aktiva obrátí za 1 rok. Jeho pomocí se zjišťuje, jak efektivně daná společnost hospodaří se svými aktivy.

Rentabilita aktiv

Rentabilita aktiv, zkráceně ROA z angl. Return on Assets poměřuje, jakého zisku bylo dosaženo s ohledem na investovaná celková aktiva. Zjišťuje se především to, jak efektivně dokáže daná společnost využít svůj majetek. Od obratu aktiv se ROA liší tím, že pracuje se ziskem, zatímco obrat aktiv s tržbami. 

Pasiva

Pojmem pasiva se označuje vše, z čeho byl majetek dané společnosti pořízen. Jsou to zdroje financování aktiv. Pasiva se dělí na 2 hlavní části:

• vlastní kapitál
• cizí kapitál

Vlastní kapitál

Patří sem zdroje, které společnost nezískala prostřednictvím půjčky. Konkrétně jde např. o základní vklady majitelů (závisí na formě obchodní společnosti), dary, zisky dosažené v rámci činnosti firmy apod. V případě dosažení ztrát se přirozeně objem vlastního kapitálu o tyto ztráty snižuje. Jinými slovy lze vlastní kapitál stanovit tak, že se od celkových aktiv odečte cizí kapitál.

Cizí kapitál

Patří sem aktuální závazky (dluhy) společnosti. Podle doby jejich splatnosti je lze rozdělit na:

• krátkodobé závazky – splatné do 1 roku, např. závazky vůči dodavatelům, finančním institucím, zaměstnancům, státu apod.,
• dlouhodobé závazky – splatnost nad 1 rok, např. získané úvěry, vydané dluhopisy apod. 

Aktiva a pasiva u nepodnikajících osob

I soukromé osoby mohou mít majetek, který jim přináší peněžní prostředky – mají tedy aktiva. Mezi ně patří např.:

• pronajímaná nemovitost,
• obrazy a jiné umělecké předměty (lze je v budoucnu kdykoli prodat),
• autorská práva (knihy, patenty, hudba, …),
• cenné papíry apod.

Mezi pasiva se počítá majetek, který vyrábí výdaje. Patří sem např.:

• auto užívané k soukromým účelům,
• spotřební majetek k osobnímu užití,
• obývaná nemovitost, jejíž nájem je třeba hradit druhé osobě,
• úvěr u banky,
• hypotéka apod.

Pokud se nedaří dosahovat ideálního stavu, kdy objem aktiv je vyšší než objem pasiv, je potřebné udržet obě položky alespoň v rovnováze. V opačném případě hrozí pád do dluhové spirály.

Cenné papíry jsou listiny, jejichž prostřednictvím majitelé uplatňují určitý nárok. Představují tak peněžní nebo majetkovou pohledávku vůči emitentovi, který cenný papír vydal.

Význam cenných papírů je především ten, že emitent získá finanční prostředky, které nutně potřebuje ke svému podnikání, a věřitel může investovat a vytvářet zisk. Nejčastějším emitentem cenného papíru je podnik (akcie, dluhopisy), banka (investiční certifikáty), stát (státní dluhopisy), občané (směnky, šeky) nebo město (komunální dluhopisy).

Každý cenný papír má předepsané náležitosti. Na žádném cenném papíru nesmí chybět jeho název, který definuje, zda se jedná například o akcii, dluhopis, směnku nebo šek. Další náležitostí je nominální hodnota cenného papíru, která je vytištěna na listině.

Pro výpočet výnosů u některých cenných papírů je důležité datum vydání, které musí být uvedeno na listině. Cenný papír také nese jméno toho, kdo listinu vydal.

Obchodování s cennými papíry

Cenné papíry jsou na veřejném trhu prodávány a nakupovány za tržní hodnotu, za kurz (cenu) cenného papíru. Tento kurz se mění v závislosti na nabídce a poptávce. Kurz proto může být vyšší nebo nižší, než je nominální hodnota. Pro investora je výhodné, když je kurz cenného papíru nižší než nominální hodnota, a naopak pro prodávajícího je výhodný vyšší kurz.

Do akcií z celého světa můžete investovat s podílovými fondy, plně online v Internet Bance nebo Smart Bance.

Dluhopis je obchodovatelný cenný papír, který držiteli garantuje pravidelný výnos a jeho následný zpětný odkup.

Dluhopis (obligace, bond) je cenný papír, který zavazuje emitenta vyplatit jeho majiteli peněžní obnos uvedený v dokladu včetně příslušného úroku a v daném termínu. Na rozdíl od akcie zajišťuje tento druh cenného papíru předem stanovený finanční výnos (kupon).

Státní dluhopisy (obligace) se prodávají na primárním trhu, kde stát přes Ministerstvo financí prodává dluhopisy několika největším bankám a obchodníkům v České republice. Tyto banky a podílové fondy je dále prodávají dalším zájemcům na sekundárním trhu.

Kupon je obvyklý výraz pro částku, kterou se emitent zavázal zaplatit každý rok držiteli dluhopisu. Jedná se o úrok z dluhopisu, který se udává nejčastěji v procentech z nominální hodnoty. 3 % kupon znamená, že dostaneme 30 korun z tisícikorunového dluhopisu nebo 300 000 korun z desetimilionové obligace, což je mimochodem obvyklá hodnota státních dluhopisů v ČR.

Dalším důležitým termínem je požadovaná míra výnosu, která vyjadřuje zisk z konkrétní investice. Je jasné, že míra výnosu je rozdílná u akcie, státního dluhopisu či z termínovaného vkladu. Liší se nejen ziskovostí, ale také mírou rizika, volatility, nejistoty anebo naším vnímáním inflace.

Dělení dluhopisů:

• Státní dluhopisy – tento typ dluhopisů je charakterizován nižším úrokovým výnosem (kuponem), ale i nižším rizikem, které je spojeno s možným bankrotem státu
• Korporátní dluhopisy (podnikové) – obecně se jedná o dluhopisy s vyšším výnosem a vyšším rizikem než dluhopisy státní
• Komunální dluhopisy – jsou dluhopisy vydané územním samosprávným celkem – městem, obcí, ale i krajem, přičemž obec či kraj za vydaný dluhopis odpovídá svým majetkem. Příkladem jsou komunální dluhopisy Hlavního města Prahy.

S problematikou hoaxů souvisí i téma fake news, v českém překladu „falešné zprávy“ neboli dezinformace. Na rozdíl od hoaxů sice fake news obvykle neobsahují přímou výzvu k dalšímu přeposílání, ale podobně jako řetězové zprávy jsou založeny na směsi polopravd, lží a účelově upravených, zkreslených či nepravdivých informací. Kromě internetu se fake news šíří i v televizi, rozhlase nebo tištěných médiích.

Cíle fake news a dezinformací

Hlavní cílem je ovlivnit, popř. zmanipulovat názory a mínění příjemců zpráv, dost často za účelem propagandy. Ale nejsou to cíle jediné, jde i o:

• finanční zisk – když kliknete na odkaz, který Vás odvede na dezinformační web, tak tím jeho vydavateli přihrajete peníze z reklamy, která se Vám zobrazí. Čím víc se takováto fake news přeposílá a sdílí, tím větší zisk z ní webové stránky mají
• polarizace společnosti zejména rozdmýcháváním citlivých témat, podněcováním k násilí
• diskreditace určité osobnosti nebo organizace s cílem jejího poškození nebo oslabení, což může zasáhnout zranitelnou skupinu obyvatelstva
• podrývání bezpečnosti a prosperity národa za účelem oslabení důvěry např. vlády a dalších státních institucí, a zvýšení podpory cílů nepřátelského státu a jeho zahraniční politiky

Boji proti dezinformacím se věnují např. weby manipulatori.cz, demagog.cz či evropskehodnoty.cz, kde naleznete i seznam dezinformačních webů, stejně jako na konspiratori.sk. Do boje proti dezinformacím se v roce 2018 přidal i Seznam.cz, který ve svém reklamním systému klientům umožňuje inzerci na dezinformačních webech nezobrazovat.

Jak fake news poznat?

• „oficiální média o tom nepíšou"
• „sdílejte, než to smažou“
• „tohle před vámi tají“
• „co když je to pravda?“
• „tohle už nikdo nezastaví“
• „tohle si nenecháme líbit“
• „nekorektní, nezávislá, svobodná média bez cenzury“
• nadpis je většinou extrémně dlouhý a je psán velkými písmeny, ideálně je doprovozen spoustou vykřičníků
• vnitřek článku vůbec neodpovídá titulku
• cílem článku je vás pobouřit, vyvolat emoce, a to klidně i za cenu lží
• žádné seriózní internetové zpravodajské magazíny o této zprávě nepíší
• autor článku neexistuje, nebo se skrývá pod pseudonymem
• článek je vydaný před několika lety

Pokud narazíte na článek na internetu či post na Facebooku nebo jiné sociální síti, který obsahuje některé z těchto varovných znaků, ověřte si ho. Než ho budete sdílet, věnujte chvíli prověření, že informace v něm obsažené jsou pravdivé.

Finanční derivát je nástroj odvozený (derivovaný) od jiného finančního nástroje. Tomuto základovému nástroji se říká podkladové aktivum.

Derivát nemá vlastní hodnotu, jeho hodnota roste nebo klesá s hodnotou podkladového aktiva (akcie, dluhopisu, komodity atd.). V principu se u finančních derivátů jedná o tzv. termínový obchod, tzn. že smluvená transakce se má uskutečnit až v budoucnu. Existují 3 základní typy finančních derivátů.

Futures

U smlouvy typu futures se uzavírá v aktuálním okamžiku dohoda o dodání zboží, ke kterému dojde ve stanovený termín v budoucnu. Cena dodaného zboží se však určuje v momentě uzavření smlouvy.

Opce

Opce je právo nakoupit nebo prodat podkladová aktiva za předem smluvenou cenu během předem určené doby (k určitému datu). Opce je právo, nikoli závazek, tzn. že kupující může svou opci uplatnit, nechat ji propadnout nebo ji dále prodat.

Swapy

Swap představuje dohodu o uskutečnění určitých peněžních toků v budoucnu. Při úrokovém swapu nedochází mezi smluvními partnery k toku jistin, jistina pouze určuje výši úroku. U měnového swapu jsou probíhající peněžní toky navázány na hodnotu cizích měn a rovněž dochází k výměně jistiny.