Časté dotazy
Finanční pojmy
Futures neboli futures kontrakt je dohoda dvou stran, že kupující strana ke konkrétnímu datu v budoucnu nakoupí předem smluvené množství zboží od prodávající strany, přičemž cena se stanoví v okamžiku uzavření dohody.
Futures patří mezi finanční deriváty, tedy nástroje odvozené (derivované) od jiných, základových finančních nástrojů, které se označují jako podkladová aktiva. Těmi můžou být akcie, dluhopisy, komodity (zlato, ropa, pšenice, …), cizí měny apod. Hodnota futures se tak odvozuje od hodnoty podkladového aktiva – samo o sobě futures žádnou hodnotu nemá.
Futures kontrakt
Obchodování s futures kontrakty (futures trading) probíhá na speciálních burzách k tomu určených, čímž je zaručena standardizace celé transakce (předem dané podmínky) a přispívá to i k transparentnosti a bezpečnosti pro obě strany.
Při obchodování s futures se využívá tzv. pákového efektu, tzn. že obchodník svým vloženým kapitálem obhospodařuje mnohonásobně větší objem podkladového aktiva než jen ten objem, na který by jeho kapitál stačil. Částka, kterou obchodník do kontraktu vloží a která bude až do doby splatnosti smlouvy blokována, se nazývá marže. Marže tvoří určitou procentní sumu z celé částky transakce, obvykle v rozmezí 3 až 12 %.
Nakupující strana spekuluje při futures kontraktu na růst ceny podkladového aktiva, strana prodávající na přesný opak.
Hypoteční zástavní listy (dále „HZL“) jsou dluhopisy neboli cenné papíry, které vydávají hypoteční banky. Peníze, které jejich prostřednictvím získají, používají k financování hypotečních úvěrů. Na evidenci vydaných HZL dohlíží Česká národní banka.
Jak to funguje?
HZL jsou obvykle vydávány na 5 let, ale i na delší dobu. Před uplynutím jejich splatnosti je držitel může prodat:
- Zpět jejich emitentovi (bance)
- Prostřednictvím pověřené osoby na burze cenných papírů
Hypoteční zástavní listy nepodléhají dani z příjmů.
Výnos z HZL je kryt hypotečními úvěry banky, která dluhopisy vydala. Hypoteční úvěry jsou z podstaty věci zase kryty nemovitostí klienta, který hypotéku splácí. Pokud by klient hypotéku z nějakého důvodu nesplácel, prodala by banka zastavenou nemovitost a z výtěžku jejího prodeje by dále kryla výnosy z HZL.
I z tohoto důvodu představují HZL jeden z nejméně rizikových investičních nástrojů, který je vhodný pro konzervativnější investory. Výnos z HZL včetně úroku je prakticky předem zaručen a výplata peněžních prostředků je garantována. Mizivé riziko je na druhé straně „vykoupeno“ nízkým úročením (při standardním vývoji inflace).
Pořízení bytu pro vlastní bydlení ještě neznamená investici do nemovitostí z pohledu finančního trhu. Investiční nemovitost je taková nemovitost, kterou si investor pořizuje za účelem pravidelného výnosu, nejčastěji formou pronájmu. Obecně se jedná o investici téměř bez rizika a se stálým příjmem.
Investor zároveň majitelem
Dobrý investor může zhodnotit své vložené finance nejlépe tak, že si pořídí spíše menší investiční byt (obyčejně 1+1, 2+kk nebo 2+1) ve velkém městě. Je zde větší počet potenciálních nájemníků se zájmem o menší, a tudíž levnější byty (mladé rodiny, studenti, cizinci apod.).
S nákupem vlastní nemovitosti je ovšem spojen nemalý finanční výdaj a zpravidla mnohaletý závazek splácet půjčený obnos (hypotéka apod.). Dále musí pronajímatel řešit financování údržby, větších oprav, případných stavebních úprav, poplatků navázaných na provoz, starosti s výběrem nájemníků, potíže s problémovými nájemníky atd.
Pokud potřebuje majitel svou nemovitost z finančních důvodů prodat, bývá to zpravidla delší proces v řádu měsíců.
Nemovitostní fond
Pokud se chce investor vyhnout starostem okolo pořízení a provozu vlastní nemovitosti, nabízí se mu možnost investovat své peníze do tzv. nemovitostního fondu, někdy také nepřesně označovaného jako fond realitní.
Zatímco do osobního vlastnictví si investoři pořizují především rezidenční nemovitosti (byty, v menší míře domy), investují nemovitostní fondy hlavně do nemovitostí komerčních, jako jsou např. kancelářské budovy, hotely, nákupní centra, sklady, zdravotní střediska apod. Některé však mají v portfoliu i rodinné domy.
Pokud potřebuje investor získat své peníze zpět, bývá to u většiny fondů otázka pouhých několika týdnů.
Investice do nemovitostí v zahraničí
V zahraničí si lidé nejčastěji pořizují investiční nemovitosti (byty, apartmány) v lákavých turistických oblastech (u moře, na horách). Češi nejraději investují do nemovitostí v Chorvatsku, Itálii, Španělsku, Rakousku a na Slovensku.
Koupi zahraniční nemovitosti lze financovat i hypotékou u české banky, některé ale požadují ručení nemovitostí v tuzemsku. Pro případné financování nemovitosti v zahraničí hypotékou je nutné, aby si nemovitost na území EU pořizoval občan členské země EU.
Výhodou investování do nemovitostí v zahraničí je zpravidla větší zisk z pronájmu a vyšší růst ceny nemovitosti než v ČR. Nevýhodou bývá neznalost místních předpisů (zákony, daně, poplatky) a prodej nemovitosti obyčejně také probíhá odlišně od českých zvyklostí.
Do akcií z celého světa můžete investovat s podílovými fondy, plně online a navíc bez vstupního poplatku při nákupu v Internet Bance nebo Smart Bance. Pokud chcete investovat do nemovitostí, máme v nabídce Generali Fond realit.
Úvěry se dají dělit podle nejrůznějších hledisek. Podle doby, na kterou se poskytují, se rozlišují úvěry krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé.
Jak dlouhý je krátkodobý úvěr
Krátkodobý úvěr se obvykle sjednává na dobu splatnosti v řádech měsíců, u většiny finančních institucí nanejvýš jeden rok. Jeho cílem je překonání dočasného nedostatku peněžních prostředků. Půjčované částky jsou spíše nižší.
Krátkodobý úvěr si lze sjednat jak u bankovních, tak i nebankovních společností.
Vyřízení tohoto typu úvěru je poměrně rychlé a jednoduché, nevyžaduje se složité papírování. Klient za to ale dostává vyšší úrokovou sazbu než u úvěrů, které mají delší dobu splatnosti.
Mikroinvestice jsou malé investice, které umožňují jednotlivcům investovat i velmi malé částky peněz do různých aktiv, jako jsou akcie, podílové fondy nebo projekty. Tento koncept je obzvlášť populární díky mobilním aplikacím a online platformám, které usnadňují investování bez nutnosti mít velký kapitál.
Mikroinvestice mohou pomoci lidem začít investovat i s omezeným rozpočtem a rozvíjet jejich finanční gramotnost. Díky pravidelnému investování malých částek se časem může vytvořit zajímavé investiční portfolio.
Obchodní společnost (podle zákona obchodní korporace) je sdružení alespoň dvou podnikatelů (výjimečně jen jedné osoby) za účelem provozování podnikatelské činnosti pod společným obchodním názvem. Společnost se zakládá písemně (zakladatelská, popř. společenská smlouva). V ČR existuje několik základních druhů obchodních společností.
Společnost s ručením omezeným (s. r. o., spol. s r. o.)
Jedná se asi o nejčastější formu drobného a středního podnikání u nás. Společníků, kteří se rozhodnou s. r. o. založit, může být od jednoho do padesáti. Základní kapitál s. r. o. je tvořen součtem předem stanovených vkladů jednotlivých společníků. Od roku 2014 je minimální vklad ve výši 1 Kč, v praxi to však bývá mnohem více. Statutárním orgánem je jednatel. Za závazky ručí společníci jen do výše svých nesplacených vkladů podle stavu zapsaného v obchodním rejstříku.
Akciová společnost (a. s.)
Minimální vklad činí 2 mil. Kč. Základní kapitál je rozvržen do určitého počtu akcií o určité jmenovité hodnotě. Za své závazky ručí akciová společnost celým svým majetkem. Držitel akcií je obdařen určitými právy, za dluhy a. s. neručí. K založení je potřeba sepsat zakladatelskou smlouvu.
Veřejná obchodní společnost (v. o. s.)
Základní vklad není nutný. Za závazky v. o. s. však společníci ručí vlastním majetkem. K založení se sepisuje společenská smlouva, společníci musí být nejméně dva.
Komanditní společnost (k. s.)
Sdružení alespoň dvou osob na základě společenské smlouvy. Komanditista vkládá minimální vklad 5000 Kč a za závazky ručí jen do výše svého vkladu. Komplementář nemusí vkládat nic, ručí však svým vlastním majetkem. Za toto riziko disponuje většími právy při řízení k. s. než komanditista.
Podílový fond je nástrojem, který se využívá ke kolektivnímu investování.
Jedná se o soubor majetku, který zakládá a spravuje investiční společnost. Podílový fond nemá na rozdíl od investičního fondu právní subjektivitu. Základní jednotkou fondu je podílový list, držitel podílových listů se nazývá podílníkem fondu.
Fond může investovat do akcií, do dluhopisů nebo do peněžních prostředků. Všichni investoři se podílejí na výnosech fondu, jeho nákladech a dalších ziscích, ale i ztrátách. Každý investor obdrží podle investované částky určitý počet podílových listů, jejich počet není omezen. Podílník má kdykoliv právo na zpětný odkup podílových listů za aktuální tržní cenu.
Fond peníze investuje vždy podle předem daných pravidel. Pokud například vložíte své peníze do fondu peněžního trhu, budou investovány do státních pokladničních poukázek či krátkodobých dluhopisů.
Přímé zahraniční investice (PZI nebo FDI - Foreign Direct Investment) jsou investice společnosti působící v jedné zemi do subjektu působícího v druhé zemi.
Aby se jednalo o přímé zahraniční investice, musí zahraniční investor získat v cílovém podniku podíl alespoň 10 %. Státy nabízejí pro usnadnění vstupu zahraničních investorů různé finanční výhody, tzv. investiční pobídky. V ČR spadají investiční pobídky pod agenturu CzechInvest zřízenou Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR.
Pohnutky zahraničního investora
Zahraničního investora vedou ke vstupu na trh v jiném státě různé pohnutky. Ty lze rozdělit podle odpovědí na následující otázky do 3 hlavních skupin:
1. Do jaké míry chce v cizím podniku rozhodovat?
- menšinový podíl – podíl v rozsahu 10 až 50 %, o kontrolu se investor dělí s jiným vlastníkem, popř. vlastníky (místní podnikatel, stát apod.)
- většinový podíl – podíl 51 % a více, investor může rozhodovat o řízení společnosti sám, klidně i proti vůli dalších menšinových vlastníků
2. Proč chce na cizí trh vstoupit?
- hledání nových trhů – investor už je na cizím trhu zaveden a vytlačováním tamější výroby usiluje o ještě větší část trhu, snaží se při tom mj. snížit výdaje na zásobování nebo nahradit místní import
- efektivita výroby – investor usiluje o snížení výrobních nákladů (levnější pracovní síla, dostupnější přírodní zdroje apod.)
- získání specifik cizího trhu – investor se snaží získat podíl na místní zavedené značce, patentu apod.
3. Jakým způsobem hodlá do cizí společnosti, resp. na cizí trh vstoupit?
- investice „na zelené louce“ – investor zakládá novou společnost (pobočku své nadnárodní firmy apod.), musí však počítat s určitou časovou prodlevou před zahájením provozu (stavba, administrativa, zaškolení zaměstnanců atd.)
- investice „na hnědé louce“ – investor vstupuje do zastaralých, chátrajících nebo nevyužitých subjektů, investuje do jejich restrukturalizace, mění jejich vlastnickou strukturu atd.; v ČR bylo takto po roce 1989 privatizováno mnoho tuzemských podniků
- fúze a akvizice – investor vstupuje do existující společnosti a přebírá její činnosti (sloučí se s ní, splyne, nebo ji převezme)
Všechny uvedené možnosti se v praxi mohou různě kombinovat.
Dopady přímých zahraničních investic
PZI mají na ekonomiku hostitelské země pozitivní i negativní dopady. Při privatizacích získávají místní vlády příjmy a dochází i k restrukturalizaci domácí, zpravidla méně výkonné ekonomiky, než ze které přichází investor. Často se daří zvyšovat export a vylepšovat příjmy státního rozpočtu, což napomáhá mj. ke stabilitě domácí měny. Zejména při zakládání nových podniků „na zelené louce“ se vytvářejí nová pracovní místa.
Za negativum lze považovat stav, kdy přímé zahraniční investice vytlačují místní investice a investor neusiluje o bezproblémové začlenění do hostitelské ekonomiky. Někdy se investor zaměřuje pouze na určitou fázi výrobního procesu, která nebývá technologicky obzvlášť náročná („montovny“). Zisky zahraničního investora také nezřídka odcházejí rovnou do jeho domovské země, což pro hostitelský stát často znamená výdaje na infrastrukturu poskytovanou investorovi, na daňové a jiné úlevy v rámci investičních pobídek atd., ale bez konečného přínosu pro státní rozpočet. Investor zakládající společnost „na zelené louce“ se někdy pokouší obcházet místní zákony a předpisy, tento způsob vstupu na cílový trh je často také doprovázen negativními vlivy na životní prostředí hostitelského regionu.
Prověření schopnosti klienta splácet půjčku je povinnost, kterou všem poskytovatelům půjček ukládá zákon o spotřebitelském úvěru.
Z toho vyplývá, že půjčka bez prověření registru dlužníků nebo doložení příjmů neodpovídá standartním podmínkám poskytování úvěrů. Lákadlem takovýchto půjček je především rychlost vyřízení. Klient se může k penězům dostat i v řádu několika hodin. Na druhou stranu je tato rychlost vykoupena obvykle výrazně vyšším úrokem a jednoznačně vysokým rizikem, že se klient dostane do neschopnosti splácet své závazky.
Mezi nejčastější otázky klientů před sjednáním smlouvy o půjčku patří, jestli banka či nebankovní instituce pro poskytnutí úvěru vyžaduje doložení příjmu a jestli pro posouzení úvěruschopnosti využívá úvěrových registrů.
Doložení příjmů
Doložení příjmů je zpravidla klíčovou součástí posouzení úvěruschopnosti – bonity klienta. Pro poskytnutí úvěru klientovi, musí mít banka nebo jiná instituce jistotu, že je schopen ho splácet. Pro výslednou bonitu klienta jsou důležité nejen příjmy, ale pochopitelně také výdaje. Do tohoto patří například nájemné, pojistné, splátky leasingu na automobil, splátky stávajících úvěrů a další.
Doložit své příjmy může klient různými způsoby. Jedním z nich je potvrzení o příjmu. Jde o dokument, který klientovi vystaví jeho zaměstnavatel a kterým formálně potvrzuje výši mzdy, kterou mu vyplácí. Jiným způsobem může být například doložení výpisů z běžného účtu, ze kterého je příjem patrný. Některé finanční instituce si ovšem vykládají literu zákona po svém a spokojí se pouze s tvrzením klienta, že má dostatečné příjmy a nedluží nikde žádné peníze. Takové jednání je ovšem velmi neseriózní a pro žadatele o půjčku by mělo být varovným signálem, aby se dané instituci vyhnul.
Registr dlužníků
Registr dlužníků je databáze osob a firem, které řádně nesplácejí své závazky. Hlavní účel těchto registrů je omezení rizika bankovních i nebankovních institucí při poskytování úvěrů a půjček. V České republice je registrováno několik bankovních a nebankovních registrů dlužníků, například Bankovní registr klientských informací, Centrální registr dlužníků, SOLUS nebo Veřejný registr dlužníků.
Strukturální fondy patří mezi nástroje regionální politiky EU. Pomocí dotací se rozdělují finanční prostředky, jejichž cílem je snižovat hospodářské a sociální rozdíly mezi regiony členských států EU.
Peníze ze strukturálních fondů se čerpají v rámci tzv. programových období, která trvají obvykle 7 let. K naplnění cílů se používají tzv. operační programy (OP) obsahující bližší informace pro žadatele o dotaci. Celá politika je založena na principu solidarity mezi bohatšími a chudšími státy EU. Existují 2 základní typy strukturálních fondů EU.
Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF)
Zaměřuje se na rozvoj ekonomiky, investice jdou hlavně do modernizace infrastruktury, konkrétně např. do výstavby silnic a železnic, rozvoje infrastruktury pro poskytování zdravotní péče, do podpory nových pracovních míst apod. Dále sem patří rovněž ekologická problematika, jako je např. odstraňování ekologických zátěží, výsadba zeleně či výstavba stokových systémů. V neposlední řadě podporuje ERDF rozvoj sportovišť, renovaci kulturních památek, zavádění elektronické veřejné správy, rozvoj turismu apod.
Evropský sociální fond (ESF)
Podporuje činnosti v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů. Patří sem například rozvoj vzdělávání, rekvalifikace nezaměstnaných, zvláštní programy pro osoby se zdravotním handicapem, pro děti a mládež, etnické menšiny apod. ESF podporuje zvyšování kvalifikace úředníků státní správy a programy odstraňující nerovnosti na trhu práce.
Mezi investiční nástroje nepatří běžné spořicí produkty, jako jsou spořicí účty nebo termínované vklady, protože ty spíše uchovávají hodnotu peněz. Také sem nepatří například pojištění, které primárně slouží k ochraně proti rizikům, nikoli k investování s cílem zhodnotit kapitál.
Jestliže máte volné peníze navíc, které na nic momentálně nepotřebujete, je vhodné je nějakým způsobem investovat. Peníze po čase ztrácí svoji hodnotu a je dobré je smysluplnými investicemi chránit minimálně před inflací. Pokud budete investovat chytře, mohou Vám také přinést i nemalý zisk.
Způsoby zhodnocení
Ideální způsob neexistuje. Abyste co nejlépe omezili riziko ztráty peněz, radí odborníci peníze rozdělit (diverzifikovat) a investovat je do několika oblastí. Ty lze rozlišit i časově: krátkodobé (do 2 let), střednědobé (zpravidla 2–6 let) a dlouhodobé investice (7 a více let).
Krátkodobé investice
- Běžný, popř. spořicí účet – nejde o investici v pravém slova smyslu, jedná se spíše o spoření s předem známým výsledkem (úroková sazba), výhodou je možnost peníze kdykoli vybrat a použít, nevýhodou je prakticky nulová výnosnost kryjící obvykle aspoň inflaci
- Termínovaný vklad – varianta ke spořicímu účtu, mívá vyšší výnosnost, za výběr peněz před termínem se však zpravidla platí poplatky
- Krátkodobé státní dluhopisy – nízké riziko, nízký výnos
- Fond peněžního trhu – bez záruky zhodnocení
Střednědobé investice
- Podílový fond – mívá větší poplatky, dle expertů jsou výhodné fondy smíšené, tzn. že investují do akcií a dluhopisů
- Dluhopisy – státní nebo korporátní
- Stavební spoření – záruka státního příspěvku, nižší výnosnost, peníze nelze vybírat až 6 let
Dlouhodobé investice
- Akcie – možnost vyšších výnosů a v dlouhodobém horizontu pokrytí inflace
- Dlouhodobé dluhopisy
- Drahé kovy
- Nemovitosti
- Doplňkové penzijní spoření
Broker neboli makléř je osoba nebo společnost, která zprostředkovává jednotlivým investorům obchodování na finančních trzích. Za to si účtuje poplatky. Činnost brokera je licencována, v ČR vydává licence Česká národní banka.
Jak broker funguje
Pokud chce jednotlivec (investor) obchodovat na finančních trzích, potřebuje k tomu brokera. Pod souhrnné označení finanční trhy patří např. různé druhy burz, nebo síť FOREX (obchodování s cizími měnami).
Makléř nabízí svým klientům různé finanční nástroje. Dá se říci, že s rozsahem nabízených nástrojů roste i kvalita brokera. Mezi tyto nástrojefon patří především:
Investor si u svého zvoleného brokera otevře obchodní účet, na který přesune určitou sumu peněz. Za ně potom může nakupovat a prodávat všechny finanční nástroje, které jeho broker poskytuje. Z těchto peněz mu také platí smluvenou provizi.
Broker sleduje finanční trhy a vydává různé komentáře (tipy), ze kterých mohou jeho klienti čerpat inspiraci ke svým obchodům. Funkci makléře však nelze chápat tak, že by radil každému klientovi zvlášť.
Pro zadávání obchodních příkazů poskytne broker svým zákazníkům speciální software. Může si ho vyvinout sám, spíš ale použije některou z obecně rozšířených obchodních platforem.
Disponent k bankovnímu účtu je osoba oprávněná s tímto účtem nakládat. Tato práva jí udělil majitel účtu a ten také rozhoduje, co disponent s účtem dělat může a co ne. U většiny bank je možné zvolit si k jednomu účtu více disponentů.
Co disponent nesmí
Disponent může využívat bankovní účet skoro stejně jako jeho majitel, zpravidla ale nesmí:
- Účet zrušit
- Určit dalšího disponenta
- Vzít si úvěr
- Provádět změny ve smlouvě o účtu
- Sjednat další služby k účtu nebo změnit nastavení stávajících
Jak disponenta stanovit
U některých bank stačí dojít s konkrétní osobou na pobočku, požádat o zřízení disponenta k Vašemu účtu a ověřit totožnost pomocí občanských průkazů. Výjimečně vyžaduje banka ještě plnou moc podepsanou majitelem účtu i disponentem.
Disponent může mít k účtu vydanou také debetní platební kartu, díky které může s prostředky na účtu disponovat, vybírat nebo vkládat hotovost na účet nebo provádět platby z účtu, pokud mu k tomu dá majitel účtu oprávnění.
Jak disponenta zrušit
Stačí oznámit ve své bance, že chcete zrušit disponenta či disponenty k účtu. Nepotřebujete jejich souhlas, dokonce o tom ani nemusí vědět a zjistí to, až budou chtít disponovat s Vaším účtem jako dosud.
Úmrtí majitele účtu
Pokud zemře majitel účtu, ke kterému byl určen disponent, stává se takový účet předmětem dědického řízení. Peníze na něm však nejsou zpravidla zablokovány až do ukončení tohoto řízení a disponent může s účtem nadále nakládat jako předtím.
ETF broker je finanční zprostředkovatel nebo platforma, přes kterou můžete nakupovat a prodávat ETF (Exchange Traded Funds) na burze. Broker vám umožňuje přístup na finanční trhy, kde můžete investovat do různých ETF fondů dle Vašeho výběru. Kromě samotného obchodování často nabízí i investiční nástroje, analýzy a zákaznickou podporu.
Při výběru ETF brokera je dobré zohlednit výši poplatků, dostupné ETF fondy a také kvalitu platformy.
