Časté dotazy

Akciový index Standard & Poor‘s 500 (kód SPX), zkráceně S&P 500, zahrnuje 500 nejvýznamnějších světových společností obchodujících na amerických burzách NYSE a NASDAQ.

Mezi burzovními indexy patří k těm nejsledovanějším a mnohými odborníky je považován za nejpřesnější ukazatel výkonu americké ekonomiky. Jeho počátky sahají do 20. let 20. století, na stávajících 500 společností byl rozšířen v roce 1957. Přidružený index S&P 500 Top 50 sleduje 50 nejlepších společností z S&P 500.

Společnosti zahrnuté do S&P 500

Společnosti, které tvoří bázi indexu S&P 500, musí splňovat několik striktních kritérií:

• vysoká tržní kapitalizace (tj. vysoká hodnota akcií),
• vysoký objem obchodovaných akcií (statisíce měsíčně),
• většina akcií obchodovatelných veřejně,
• sídlo společnosti v USA.

Tyto požadavky s sebou přinášejí záruku, že v indexu S&P 500 bude zahrnuto skutečně pět stovek těch nejvýznamnějších společností obchodujících na amerických burzách cenných papírů. K těm největším patří např. Apple, Microsoft nebo Exxon Mobil.

Jak investovat do S&P 500

Obchodovat S&P 500 index lze několika způsoby:

• přímý nákup akcií některé z 500 firem (poměrně nákladný způsob),
• prostřednictvím ETF fondů,
• pomocí CFD kontraktů (vhodné spíš pro krátkodobé spekulace na růst nebo pokles indexu).

MONETA Bank nabízí podílové fondy UNIQA Selection Global Equity a UNIQA Selection Opportunities, které investují do ETF instrumentů kopírujících index S&P 500.

Do akcií z celého světa můžete investovat s podílovými fondy, plně online a navíc bez vstupního poplatku při nákupu v Internet Bance nebo Smart Bance.

Insolvence je neschopnost dlužníka splácet své závazky. Dlužníkem může být jak soukromá osoba, tak podnikatel nebo firma.

Insolvenční řízení

Jedná se o druh soudního řízení, které určí způsob vypořádání dluhů. Cílem je maximální možné uspokojení všech věřitelů. Podmínky insolvenčního řízení jsou nastaveny tak, aby pomohly dlužníkům vypořádat se se svými závazky a zároveň zajistily věřitelům uhrazení co největší části jejich pohledávek.

Kdo může využít nástroje oddlužení?

Oddlužení fyzické osoby nebo právnické osoby, které nejsou ze zákona považovány za podnikatele a nemají dluhy z podnikání. Z toho vyplývá, že se oddlužení týká i osob samostatně výdělečně činných, pokud jsou zatíženy dluhy spotřebitelského charakteru.

Průběh insolvenčního řízení se řídí Zákonem č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, kterému se jinak říká též insolvenční zákon. Před začátkem insolvenčního řízení je pro dlužníka nezbytné splnit předem dané podmínky oddlužení. Dlužné závazky musí být alespoň 30 dní po datu splatnosti. Dále je nezbytné dlužit minimálně dvěma a více věřitelům. Dlužník také nesmí mít za celých posledních pět let záznam v trestním rejstříku hospodářské a majetkové povahy. Poslední a nejdůležitější podmínkou pro povolení oddlužení je schopnost dlužníka splnit oddlužení v minimálně nezbytné míře po dobu tří až pěti let, během nichž obvykle splatí 30-60 % celkového objemu svých závazků.

Jak se liší insolvence od exekuce

Rozdíl mezi exekucí a insolvencí spočívá v tom, že exekuce kryje pohledávky pouze jednoho věřitele, zatímco insolvence pohledávky všech věřitelů.

Insolvence fyzických osob

Pokud se insolvence týká fyzických osob, může probíhat dvěma způsoby. Tím prvním je řešení úpadku formou oddlužení, které mohou využít právě fyzické osoby, včetně manželských párů. Základní podmínkou oddlužení je dlužníkova snaha o úhradu co největší možné poměrné části všech dluhů.

Existují dvě podoby: rychlé a pomalejší oddlužení. U rychlejšího oddlužení jsou dluhy odpuštěny těm, kteří dokážou za tři roky splatit aspoň 60 % celkové dlužné částky. Pomalejší oddlužení trvá pět let. Aby měl dlužník jistotu, že bude na konci řízení osvobozen od zbylých dluhů, musí být splaceno aspoň 30 % všech dlužníkových pohledávek. Dlužník zároveň musí po celou dobu trvání řízení vynakládat veškeré úsilí pro splacení co největší částky věřitelům. V obou případech platí, že návrh na povolení oddlužení na sebe může podat pouze dlužník sám.

Oddlužení lze provést i prodejem majetku. V tomto případě dlužník má povinnost poskytnout insolvenčnímu správci svůj majetek k odprodeji. Do doby podání zprávy o splnění oddlužení pak dlužník měsíčně splácí nezajištěným věřitelům ze svých příjmů předem stanovenou částku.

Druhý způsob řešení úpadku je konkurs. Účelem je prodej veškerého movitého i nemovitého majetku. Ze získaných peněz jsou následně uspokojeni věřitelé. Návrh na konkurs podává obvykle některý z věřitelů.

Rozdíl mezi oddlužením a konkursem spočívá v tom, že na konci konkursního řízení zůstává v případě neuhrazených pohledávek zbytek závazků, který je nutno i nadále zaplatit. Žádný dluh není smazán a zbylé pohledávky je možné i nadále vymáhat. Z toho vyplývá, že po konkursu může za jistých okolností následovat zahájení dalšího insolvenční řízení.

Insolvence právnických osob

Insolvence právnických osob se řeší obvykle přímo konkursem, nebo reorganizací společnosti. Při konkursu dochází stejně jako u fyzických osob k prodeji majetku dlužníka.

Řešení úpadku formou reorganizace je v praxi běžné pouze u větších firem, u těch menších by nedosáhla kýženého efektu. Během reorganizace nedochází k zániku právnické osoby, ale naopak k ozdravení podniku. Právnická osoba dále provozuje svou činnost a podle reorganizačního plánu vypořádává postupně své dluhy.

Insolvenční rejstřík

Zjistit, zda je nějaký subjekt zatížen insolvenčním řízením lze s pomocí internetového nástroje Ministerstva spravedlnosti, známého pod termínem insolvenční rejstřík (ISIR). V něm je možné vyhledávat dlužníky, s nimiž bylo zahájeno insolvenční řízení po 1. lednu 2008 a nebyli z tohoto rejstříku vyškrtnut. Ti, kteří nezvládali splácet své závazky již dříve, a bylo proti nim zahájeno konkursní či vyrovnací řízení před 1. lednem 2008, se nacházejí ve starší Evidenci úpadců.

Online je možné získat i jiné přístupy k insolvenčnímu rejstříku. Ty jsou dostupné ovšem už jako placená služba. Samotná data v rejstřících se nijak neliší. Benefitem, který za poplatek zhruba sto korun měsíčně získáte, jsou nástroje pro lepší přehlednost rejstříku a automatické hlídání zápisů změn v něm.

Investice jsou finanční prostředky, které byly investorem vloženy do konkrétního projektu za účelem jejich zhodnocení a výnosu.

Je nesporné, že s vynaložením investice investor vždy podstupuje určitou míru rizika. Nicméně toto riziko by mělo být vyváženo požadovaným výnosem.

Jako investice se v ekonomii označuje ta část příjmu, která je vložena do kapitálu. Tedy do dlouhodobých statků, které nepřinášejí okamžitý prospěch, ale umožní zvýšení produkce statků v budoucnosti. Ekonomický subjekt – stát, podnik nebo jednotlivec – tak odloží část své současné spotřeby (úspor) za účelem získání budoucího užitku. Budoucí užitek či výnos může být peněžního nebo nepeněžního charakteru.

Investování má tedy za cíl odložit současné prostředky tak, aby přinejmenším neztratily svou hodnotu, v lepším případě, aby jejich hodnota vzrostla.

V zásadě se rozlišují investice na:

1. reálné – investice do drahých vín, do zlata, drahých kovů, nemovitostí apod.
2. finanční – peněžní vklady, stavební spoření, akcie, dluhopisy, podílové listy, nemovitostní aktiva, deriváty apod.

Dělení investic podle doby trvání:

1. krátkodobé – do 1 roku
2. dlouhodobé – nad 1 rok

K posouzení výnosu investor využívá k tzv. investorský trojúhelník, kdy se hodnotí vztahy mezi výnosem, rizikem a likviditou.

Obecně však platí tato investiční pravidla:

• čím vyšší riziko, tím vyšší výnos
• čím nižší riziko, tím nižší výnos
• čím nižší výnos, tím větší likvidita
• čím vyšší výnos, tím nižší likvidita
• čím vyšší likvidita, tím nižší riziko
• čím nižší likvidita, tím vyšší riziko

Do akcií z celého světa můžete investovat s podílovými fondy, plně online v Internet Bance nebo Smart Bance.

Investiční dotace je finanční pomoc, kterou poskytuje stát nebo jiné instituce na podporu konkrétních projektů. Tyto dotace mohou pomoci firmám i jednotlivcům pokrýt část nákladů na inovace, ekologická řešení nebo rozvoj podnikání. Cílem je usnadnit realizaci projektů, které mohou přispět k růstu a zlepšení konkurenceschopnosti.

Investiční majetek je majetek dlouhodobého charakteru, který podnik potřebuje k provozování své činnosti a jeho doba používání je delší než 1 rok.

Investiční majetek je pořizován nejčastěji koupí a vztahy mezi partnery se řídí občanským i obchodním zákoníkem. Vedle koupě je možné pořídit majetek formou leasingu, což je dlouhodobý pronájem s následnou možností odkupu předmětu leasingu za předem dohodnutou cenu.

Investiční majetek rozlišujeme na:

1. hmotný investiční majetek
2. nehmotný investiční majetek
3. finanční majetek

Hmotný investiční majetek tvoří nemovitý majetek pevně spojený se zemí pevným základem a movitý majetek, kterým jsou předměty s vyšší pořizovací cenou nad hranici, kterou stanovuje zákon:

• pozemky, budovy, stavby bez ohledu na pořizovací cenu
• samostatné movité věci
• pěstitelské celky trvalých porostů
• základní stádo
• otevření nových lomů, pískoven a hnilišť

Nehmotný investiční majetek tvoří zvláštní složky majetku podniku, které nemají hmotnou podobu. Typickým příkladem jsou patenty, licence, vydavatelská práva, autorská práva, software, know-how nebo goodwill. Pojmem know-how označujeme technicky nebo hospodářsky využitelné znalosti.

Goodwill je hodnota představující postavení podniku ve vztahu ke konkurenčním firmám a tvoří ho zpravidla:

• Pověst podniku
• Klientela
• Řízení podniku
• Pozice na trhu
• Kvalita výrobků
• Reputace značky

Investiční multiplikátor je koncept v ekonomii, který měří účinky nárůstu investic na hrubý domácí produkt (HDP). Když investice rostou, multiplikátor odhaduje, jaký dopad to bude mít na ekonomiku. Je to užitečný nástroj pro analýzu a plánování ekonomických politik.

Investiční portfolio je soubor různých investic (aktiv), které jednotlivec vlastní. V portfoliu mohou být zahrnuty:

• Akcie: Podíly ve firmách, které jsou obchodovány na burze.
• Dluhopisy: Půjčky, které poskytujete státu nebo firmám a za které dostáváte úroky.
• Nemovitosti: Investice do nemovitostí, jako jsou byty, domy nebo komerční prostory.
• Komodity: Fyzické produkty, jako jsou zlato, ropa nebo obilí.
• ETF (Exchange-Traded Funds): Fondy, které sledují výkonnost určitého trhu nebo sektoru.
• P2P (Peer-to-Peer) půjčky: Půjčky od jednotlivců, nikoli od bank.
• P2B (Peer-to-Business) půjčky: Půjčky pro podniky.
• Hotovost: Peníze uložené v peněžních fondech nebo na běžném účtu.

 Cílem je rozložit riziko a maximalizovat výnosy. Investoři si obvykle vybírají procento svého investičního portfolia, aby přidělili svůj kapitál.

Investiční trojúhelník ukazuje tři důležité faktory, které ovlivňují každé investici:

1. výnos
2. riziko
3. likvidita.

Tyto faktory jsou propojené – pokud chcete vyšší výnos, obvykle to znamená vyšší riziko. A naopak, pokud chcete snadno přistupovat k penězům (likvidita), může to ovlivnit výnosy. Trojúhelník Vám pomáhá najít správnou rovnováhu mezi těmito faktory podle toho, jaké máte cíle a jaký máte postoj k riziku.

Investiční zlato slouží k uložení papírových peněz do formy, která je odolná vůči inflaci.

Základním rozdílem mezi „obyčejným zlatem“ a investičním je jeho forma. Protože si jej lidé nepořizují ze sběratelských důvodů, má podobu zlatých cihliček, slitků nebo ingotů. Mylně jsou tak za investiční zlato považovány například zlaté mince, jejichž hodnota je spíše sběratelská.

Zlato, podobně jako jiné drahé kovy, je aktivum. Jeho velkou výhodou je, na rozdíl třeba od pozemků a většiny jiných hmotných aktiv, vysoká likvidita. Dobře se s ním tedy obchoduje, pokud majitel potřebuje získat finanční prostředky. Proto jej nejen centrální banky používají jako „zlatou rezervu“.

Další velkou výhodou je snadná manipulace a odolnost vůči vlivům vnějšího prostředí. Kromě bezpečného uložení nevyžaduje žádné zvláštní zacházení. Je odolné vůči fyzickému poškození a neuškodí mu vlhkost nebo výkyvy teplot.

Se zlatem se nejčastěji obchoduje v trojských uncích. Jedna trojská unce váží 31,103 gramu. Protože takové množství zlata už něco stojí, prodává se i v menším množství. Nepoužívá se ale desetinná částka nýbrž zlomky, například 1/4 trojské unce.

Do zlata můžete investovat s podílovými fondy, plně online v Internet Bance nebo Smart Bance. Vybírat můžete z fondů UNIQA Selection Opportunities a BFM Balancovaný smíšený fond, které se mimo jiné zaměřují na investice do komodit, a to hlavně do zlata.

Investiční životní pojištění v sobě kombinuje pojistnou ochranu s možností dosáhnout zhodnocení vložených prostředků.

Investiční životní pojištění se skládá ze dvou složek – pojistné a investiční. Pojistná složka by měla převažovat, aby životní pojištění sloužilo hlavně jako pojistná ochrana. V rámci investiční složky se investuje podobně jako v podílových fondech, návratnost investice může být i nulová. Na rozdíl od kapitálového životního pojištění nenabízí garantovaný výnos.

V případě uzavření investičního životního pojištění Vám pojišťovna zřídí a povede individuální účet tvořený investičními podílovými jednotkami, které pojišťovna nakupuje z pojistného. Výše pojistného plnění závisí na hodnotě investičních jednotek, tedy na tom, jak se bude dařit fondu, který jste si zvolili. Pokud se nebojíte rizika, můžete zvolit fondy, které investují hlavně do akcií.

V opačném případě přichází v úvahu investice do bezpečných, ale málo výdělečných produktů, například státních dluhopisů. Na životní pojištění Vám může rovněž přispívat zaměstnavatel. Tyto příspěvky jsou oblíbené, protože se dají odečítat z daňového základu a neplatí se z nich zdravotní a sociální pojištění.

MONETA Bank tento typ životního pojištění nenabízí. Klientům poskytuje rizikové životní pojištění NN Život, kde si mohou zvolit ze dvou balíčků podle rizik. Pojistit se tak mohou na smrt následkem úrazu nebo nemoci, invaliditu prvního až třetího stupně a v rozšířeném balíčku lze pojistit i závažná onemocnění včetně rakoviny. Rizikové pojištění NN Život zajistí překlenutí nepříznivé životní situace a zachování dosavadního životního standardu rodiny.

Jistina úvěru je peněžní částka, kterou si dlužník půjčil a splácí. Součásti jistiny nejsou úroky a poplatky. Část splátky, o kterou se snižuje jistina, se nazývá úmor.

Úmor

Úmor je ta část splátky, o kterou se snižuje výše nesplacené jistiny při anuitním splácení. Každou splátku úvěru tvoří dvě části – úmor a úrok, jejich výše se v průběhu splácení mění. Úmor představuje splátku dlužné částky bez úroku. V případě bezúročné půjčky se úmor bude rovnat výši splátky.

Jistina hypotéky

Jistinou hypotéky se rozumí částka, kterou si klient půjčil od banky na svůj hypoteční úvěr. Tato částka nezahrnuje úroky ani další poplatky, například poplatek za zpracování, vedení účtu a další. Jistina hypotéky vždy nižší než obvyklá cena nemovitosti, která je na hypotéku zastavena. Jistina se umořuje s každou měsíční splátkou hypotéky.

Dražební jistina

Dražební jistina nebo také jistota je peněžní částka, kterou skládají všichni, kdo se chtějí do dražby zapojit. Účastníkovi, který dražbu vyhraje, se tato částka započítá jako součást úhrady vydražené ceny. Ostatním dražitelům je dražební jistina vrácena.

Kapitálem rozumíme vše, co vynakládáme na to, aby vznikly další hodnoty. Vůbec nejjednodušší definice kapitálu říká, že jsou to peníze, které přinášejí další peníze.

Kapitál obecně jsou dříve vytvořené prostředky, které se nespotřebují, ale použijí jako vstup do další výroby pro dosažení budoucího zisku. Nazývají se také kapitálové statky. Kapitál může nabývat různých podob a významů. Jsou jím věcné statky, výrobní prostředky, peníze, cenné papíry, ale i patenty a licence, které přinášejí svému vlastníkovi zisk ve formě úroků, podílu na zisku, dividend apod. Typickým příkladem tvorby kapitálu jsou zásoby, a to nejen materiál. Kapitálem se může stát i spotřební zboží a výrobky.

Členění kapitálu

Základní kritérium pro rozlišování druhů kapitálu je jeho vlastnictví:

• vlastní kapitál – pochází od vlastníků společnosti
• cizí kapitál – jedná se o zapůjčené zdroje

Určit výši nákladů na vlastní kapitál je poměrně složité. V praxi se používají především tyto 2 modely:

• dividendový model – uplatňuje se u společností, které vyplácejí dividendy,
• model oceňování kapitálových aktiv – lze uplatnit i u společností nevyplácejících dividendy, značnou nevýhodou je nemožnost jeho uplatnění u společností, které se neobchodují na kapitálovém trhu.

Dále můžeme kapitál dělit podle způsobu jeho získávání:

• kapitál vnější (externí) – pochází od vlastníků podniku a dalších subjektů mimo podnik
• kapitál vnitřní (interní) – podnik jej vytvořil vlastní činností

Podle doby použitelnosti lze kapitál rozlišit na:

• trvalý kapitál – je k dispozici po neomezeně dlouhou dobu
• dočasný kapitál:
  • krátkodobý na dobu kratší než 1 rok
  • dlouhodobý na dobu delší než 1 rok

Dále rozlišujeme:

• finanční kapitál – hotové peníze, pohledávky, cenné papíry apod.
• reálný kapitál – stroje, budovy, materiál, licence, software apod.

Rentabilita vlastního kapitálu

Rentabilita vlastního kapitálu, často se užívá také angl. zkratka (ROE - Return on Equity) je parametr, který ukazuje, jak velký čistý zisk vynesla každá investovaná koruna z kapitálu. Tento indikátor je důležitý zejména pro vlastníky společnosti, popř. držitele akcií, ale i pro ostatní investory.

Rentabilita celkového kapitálu

Rentabilita celkového kapitálu, také rentabilita aktiv (ROA – Return on Assets) je parametr, který ukazuje celkovou výnosnost podniku. Na rozdíl od ROE tedy nerozlišuje, zda bylo pořízení aktiv financováno z vlastních, nebo cizích zdrojů.

Ostatní kapitálové fondy

Na tomto kapitálovém účtu se v účetnictví zaznamenávají vklady nezvyšující základní kapitál, a to jak peněžní, tak i nepeněžní; jedná se i o přijaté dary. U společností s ručením omezeným (s. r. o.) např. může být určeno ve společenské smlouvě, že společníci jsou povinni přispět peněžním vkladem nad rámec základního kapitálu – tzv. příplatky ke vkladům.

Příjmy z prodeje dlouhodobého majetku (hmotného, nehmotného i finančního) se v účetnictví zanášejí mezi kapitálové příjmy.

Kapitálový účet je pojem z oblasti zahraničního obchodu. Je součástí platební bilance daného státu a zahrnuje přesuny kapitálu mezi jednotlivými zeměmi.

Co je platební bilance

Platební bilance, celým názvem platební bilance zahraničního obchodu, vyjadřuje v penězích hospodářské transakce mezi určitou zemí, např. ČR, a jejími zahraničními partnery za určité období – zpravidla za jeden účetní rok. Přehled platební bilance ČR sestavuje Česká národní banka.

Struktura platební bilance sestává z několika položek – účtů. Mezi ně patří i kapitálový účet, který zahrnuje příjmy a výdaje související s kapitálovými transfery.

Kromě kapitálového účtu tvoří platební bilanci zahraničního obchodu např. také:

• Běžný účet – obsahuje např. bilanci vývozu a dovozu zboží a služeb
• Finanční účet – zahrnuje bilanci různých typů investic
• Účet rezerv a příslušných položek a další.

Katastr nemovitostí je soubor údajů o veškerém nemovitém majetku v České republice. Zahrnuje veškeré důležité informace o nemovitostech – parcelách, domech, bytech, jejich vlastnících a spoluvlastnících, jejich popis, polohové informace a zápis práv k nemovitosti.

Katastr nemovitostí slouží pro daňové, statistické a technické účely. Zároveň eviduje vlastnická a další věcná práva. Při nákupu nemovitosti se Vám určitě bude hodit do katastru nahlédnout. Zjistíte tak, zda tvrzení prodávajícího jsou pravdivá a zda Vám prodávající nic nezamlčuje.

Stejně tak katastr využijete v situaci, kdy potřebujete dokázat, že vlastníkem nemovitosti jste právě Vy. Výpis budete potřebovat i v případě, že ručíte nemovitostí při žádosti o půjčku nebo hypotéku. Nahlížet do katastru nemovitostí může každý z nás. Je volně a zdarma přístupný na internetu bez nutnosti registrace.

Výpis z katastru je zpoplatněný a získáte jej přímo na katastrálním úřadě nebo na kontaktním místě Czechpoint (například na obecních úřadech, poštách apod.). Pokud instituci nestíháte navštívit, můžete vše vyřídit odesláním písemné žádosti na katastrální úřad nebo prostřednictvím online formuláře služby Czechpoint. V takovém případě ale musíte počítat, že úřad má na vyřízení Vaší žádosti 30 kalendářních dní.

Co je to kód banky, kde ho najít a k čemu je vůbec dobrý? Kód banky je čtyřmístné číslo, které obsahuje úplně každé číslo bankovního účtu, i to Vaše. Najdete ho vždy za lomítkem, na konci celého čísla účtu. Tyto čtyři číslice za lomítkem nám ukazují, u které banky je konkrétní účet vedený. Slouží tak k jednoznačné identifikaci každého účtu.

Všechny banky v České republice mají svůj vlastní kód, který obsahují všechna čísla účtů, jenž konkrétní banka vede. Například MONETA Bank má kód banky 0600, ČSOB kód 0300, Komerční banka kód 0100, Česká spořitelna kód 0800 a tak dále. Svůj kód má i Česká národní banka, a to 0710.

Svůj kód musí mít každá bankovní instituce působící na českém trhu. Abychom byli přesní, tak svůj vlastní identifikační kód musí mít nejen každá banka, ale i spořitelny a družstevní záložny. Přidělování kódů má v kompetenci Česká národní banka.

Čtyřmístný kód za lomítkem ale slouží výhradně pro platební styk v rámci České republiky. Pro zahraniční platební styk slouží tak zvaný SWIFT kód.

MONETA Bank má přidělen kód 0600.

Seznam všech kódů bank naleznete zde.