Časté dotazy

Investiční makléř je odborník, který se zabývá zprostředkováním nákupu a prodeje finančních aktiv, jako jsou akcie, dluhopisy, ETF nebo jiné investiční nástroje. Jeho úkolem je pomáhat klientům optimalizovat jejich investiční portfolia a dosahovat jejich finančních cílů.

Investiční makléři mohou pracovat buď v rámci bank, investičních společností nebo jako nezávislí poradci. Kromě zprostředkování obchodů často poskytují také rady ohledně strategií, analýz trhu a správy investic.

Investiční zprostředkovatel (IZ) je osoba, která má povolení od České národní banky (ČNB) a smí poskytovat pouze hlavní investiční služby vyjmenované v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu.

Při výkonu své činnosti, která spočívá v přijímání a předávání pokynů ohledně cenných papírů, nesmí investiční zprostředkovatel přijímat od svých klientů ani peníze, ani jejich investiční instrumenty.

Rámec podnikání investičního zprostředkovatele

Při výkonu hlavní investiční služby může IZ předávat pokyny pouze těmto subjektům:

• obchodníkovi s cennými papíry
• bance
• investiční společnosti
• fondu kolektivního investování (a srovnatelnému zahraničnímu subjektu)
• samosprávnému fondu kolektivního investování

Investiční instrumenty, ke kterým smí IZ poskytovat své služby, jsou:

• cenné papíry kolektivního investování
• cenné papíry vydávané fondy kvalifikovaných investorů
• dluhopisy vydané ČR
• dluhopisy s vydaným prospektem (nebo srovnatelným dokumentem)
• hypoteční zástavní listy

Osoby, které vykonávají činnost investičního zprostředkovatele, musejí být svéprávné, důvěryhodné a odborně způsobilé. Svou odbornost musí prokázat při odborné zkoušce u akreditovaného subjektu. Tomu uděluje akreditaci ČNB.

Odhadce, obecně také odhadce majetku je osoba, která vyhotovuje tržní ocenění určitého druhu vlastnictví. Mezi oceňovaný majetek nejčastěji patří nemovitosti, majetek movitý, nehmotný (např. software) nebo finanční.

Nepleťte si odhadce se soudním znalcem

Odhadce provozuje svou činnost na základě živnostenského oprávnění. Aby ho získal, musí prokázat určité vzdělání, např. ekonomického nebo technického směru. Jelikož jsou požadavky na kvalifikaci odhadce nižší než na soudního znalce, mají odhadci možnost nechat se certifikovat a doložit tak své odborné znalosti lépe než pouhým živnostenským listem.

Znalec je jmenován zpravidla příslušným krajským soudem v souladu se zákonem o znalcích a tlumočnících. Proces jmenování je poměrně náročný a úspěšný žadatel musí prokázat odborné znalosti. Za své znalecké posudky je trestně odpovědný.

Odhadce nemovitostí

Asi nejčastěji se provádí odhad cen nemovitostí. Je potřebný nejen při žádostech o hypoteční úvěr, ale také při prodeji nebo koupi nemovitosti, dědictví, darování, rozvodu manželů, exekuci nebo pro daňové účely.

Největším odběratelem služeb odhadců jsou banky a spořitelny. Velké banky obyčejně mají vlastní certifikované odhadce, menší finanční společnosti si najímají odhadce externí. Platnost vypracovaného odhadu nemovitosti je časově omezená. Pokud žádáte o hypotéku a máte už zpracovaný odhad, banka Vám ho může uznat. Uznatelné stáří odhadu je u každé banky jiné a může činit až několik let. I tak se ale může stát, že bude banka trvat na ocenění od odhadce, který s danou institucí spolupracuje.

Pojišťovací makléř je právnická nebo fyzická osoba, která má právo vykonávat zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví na základě zákona č. 38/2004 Sb.

1. Pojišťovací makléř je při své činnosti vázán obsahem smlouvy uzavřené se zájemcem o pojištění nebo zajištění (dále jen „klient“).
2. V závislosti na obsahu smlouvy s klientem pojišťovací makléř zpracovává komplexní analýzy pojistných rizik, návrhy pojistných nebo zajistných programů, poskytuje konzultační a poradenskou činnost, provádí správu uzavřených pojistných nebo zajišťovacích smluv, sleduje lhůty k jejich revizi, spolupracuje při likvidaci pojistných událostí.
3. Pojišťovací makléř musí být zapsán do registru, splňovat podmínky důvěryhodnosti a podmínky stanovené tímto zákonem pro vyšší kvalifikační stupeň odborné způsobilosti.
4. Pojišťovací makléř je odměňován pojišťovnou nebo zajišťovnou, pokud nebylo s příslušnou pojišťovnou a pojistníkem dohodnuto jinak.
5. Pojišťovací makléř musí být po celou dobu výkonu činnosti pojišťovacího zprostředkovatele pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem této činnosti účinnou na celém území Evropského hospodářského prostoru s limitem pojistného plnění nejméně ve výši odpovídající hodnotě 1 000 000 EUR na každou pojistnou událost, v případě souběhu více pojistných událostí v jednom roce nejméně ve výši odpovídající hodnotě 1 500 000 EUR.
6. Pokud je pojišťovací makléř zmocněn přijímat od pojistníka pojistné nebo od pojišťovny výplaty pojistného plnění, je povinen:
   1. udržovat trvale likvidní finanční jistinu ve výši 4 % z ročního objemu jím inkasovaného pojistného, nejméně však ve výši odpovídající hodnotě 15 000 EUR nebo
   2. používat pro převody pojistného a pojistného plnění výhradně zvlášť k tomu zřízené a od vlastního hospodaření oddělené bankovní účty

Ručitel je osoba, která se věřiteli písemně zaváže vyrovnat dluh, pokud ho dlužník sám nesplatí. Za splnění tohoto závazku ručitel odpovídá svým movitým i nemovitým majetkem do výše pohledávky.

Kdo může být ručitelem

Ručit může pouze plnoletá osoba, kterou banka bude jako ručitele akceptovat.

Ručitel nesmí mít žádné nesplacené závazky z dřívějška. Ještě před podpisem závazku proto ručitel prochází podobným hodnotícím procesem jako žadatel o úvěr. Věřitel zjišťuje informace o jeho platební morálce, prověřuje ho v registru dlužníků a další.

Vznik ručení

Ručení vzniká podpisem ručitelského prohlášení, ve kterém se uzavírá dohoda mezi ručitelem a věřitelem. V tomto prohlášení neboli ručitelském závazku jsou uvedeny veškeré potřebné informace a ručitel svým podpisem potvrzuje, že je ochotný v případě nesplácení přijmout závazky na sebe.

Ručitelský závazek má několik důležitých vlastností. Například automatický zánik ručitelského závazku se zánikem závazku dlužníka, třeba při splacení dlužné částky. Ručitel se také může zavázat za ručení v menším rozsahu a nemusí na sebe brát rozsah celého úvěru.

Více ručitelů

Za jednu pohledávku může ručit více osob – každá buď za celý dluh, nebo pouze za jeho část. Pokud však některý ručitel písemně neomezí rozsah svého ručení jen na určitou část dluhu, pak ručí automaticky za celý dluh.

Průběh ručení

Věřitel má právo domáhat se plnění závazku od ručitele jen v případě, že dlužník nesplnil svůj závazek v přiměřené lhůtě ani poté, co ho k tomu věřitel písemně vyzval. Této výzvy však není třeba, pokud ji věřitel nemůže doručit, nebo pokud je zřejmé, že dlužník svůj závazek nesplní, například při vyhlášení konkurzu. Ručitel, který splní závazek, za který ručí, nabývá vůči dlužníkovi práva věřitele.

Zánik ručení

Ručení zaniká vyrovnáním dluhu, který zajišťuje, nebo písemnou dohodou s věřitelem o ukončení ručení.

Úrok je finanční odměna za půjčení peněz. Jeho výše je součástí smlouvy o úvěru. Úrok, vedle dalších poplatků, nejvíce ovlivňuje konečnou částku, kterou dlužník zaplatí věřiteli za poskytnutí úvěru. Hodnota úroku se liší v závislosti na délce trvání úvěru a jeho výši, rizikovosti a dalších podmínkách.

Výpočet úroku

Pro výpočet úroku je nutné znát dlužnou částku, úrokovou míru a časový úsek, za který se přepočítává úrok.

Pro výpočet se používá tento vzorec:

• Úrok = (jistina × sazba × čas) / 100
• Jistina – částka, ze které úrok počítán
• Sazba – úroková sazba v procentech za rok
• Čas – délka úročení v letech

Úroková doba

Úroková doba je doba splatnosti půjčky. Je to časové období, po kterou je peněžní částka zapůjčena a za kterou se počítá úrok.

Úrokové období

Podle období, za které se úroky pravidelně připisují, rozlišujeme: 
p.a. (per annum) – roční úrokovou sazbu

• pololetní úrokovou sazbu
• čtvrtletní úrokovou sazbu
• měsíční úrokovou sazbu
• denní úrokovou sazbu

Nominální a reálná úroková míra

Úrokovou míru dělíme na nominální a reálnou. Nominální úroková míra je určena skutečně stanoveným procentem úroku. Reálná úroková míra je nominální úroková míra, která je snížena o míru inflace. Pokud je reálná úroková míra kladná, vklady v bankách neztrácejí svoji kupní sílu, je-li záporná, pak se jejich kupní síla snižuje.

Úroková míra

Úroková míra, někdy se používá označení úroková sazba, je jeden ze základních parametrů úvěru. Udává v procentech navýšení zapůjčené částky za stanovené období. Úroková míra se může vztahovat k různým časovým obdobím, ale nejčastěji se uvádí roční. Úroková míra měří hodnotu peněz a je také ukazatelem rizikovosti půjčky – čím větší riziko z pohledu věřitele, tím větší úroková sazba.

Dědické řízení může trvat delší dobu, a to zejména, když je více dědiců a zemřelá osoba (zůstavitel) zanechala různorodý majetek a dluhy. Proto je notářem (soudním komisařem) po dohodě s účastníky dědického řízení jmenován správce pozůstalosti/dědictví, který má za úkol spravovat pozůstalost nebo její část až do skončení dědického řízení. Správcem pozůstalosti může být jedna osoba nebo všichni účastníci dědického řízení – v tomto případě je k jakémukoliv úkonu zapotřebí účast všech osob. Dokud správce dědictví vykonává svou funkci, nemohou budoucí dědici s majetkem nakládat.

Pokud je ustanoven správce dědictví, je k tomu vydáno usnesení, které správce doloží bance. V usnesení může být upraven rozsah oprávnění nakládání s majetkem zůstavitele (zemřelé osoby). Banka může po správci dědictví požadovat úhradu dluhů již v průběhu dědického řízení a může správci pozůstalosti vydat výpisy a smlouvy uzavřené se zůstavitelem (zemřelou osobou). Správce pozůstalosti/dědictví je povinen soudu doložit, jak s majetkem zemřelé osoby nakládal po dobu dědického řízení.

Srážka (ve většině případů neoprávněná) za nahrazení opotřebovaných dílů díly novými.