Nakupování z malých zahraničních e-shopů se komplikuje. Kvůli novým pravidlům EU prodejci ruší zásilky přes hranice

Podobných zpráv se jen za poslední týden objevilo na sociálních sítích desítky. Drobní výrobci keramiky, šperků, hraček, obrazů či soch, ale třeba i malé hudební labely oznamují, že do některých zemí Evropské unie už své zboží posílat nebudou. „Je to poprvé, kdy mi nestojí za to překonávat bariéry, které nám postavili do cesty. Teď už mi to zkrátka nedává smysl,“ vysvětluje ve videu jedna z umělkyň.

Důvodem není clo ani dražší doprava, ale nová evropská pravidla pro obaly. Když malý český výrobce pošle zabalený výrobek zákazníkovi do Německa, stává se tam kvůli obalu takzvaným producentem a musí řešit německou registraci i zástupce, který jej v systému zastupuje. Pokud prodává také do Rakouska nebo dalších zemí EU, obdobná administrativa ho čeká v každé z nich. Zatímco velký e-shop si fixní náklady rozpočítá mezi tisíce zásilek, výrobci, který prodá do Německa pár hrnků nebo šperků za rok, mohou spolknout celý výdělek z tamních objednávek.

Problematická regulace je známá pod zkratkou PPWR a začala se uplatňovat minulý týden, 12. srpna. Její základní cíl přitom spory příliš nebudí. Obalového odpadu v Evropě dlouhodobě přibývá a nová pravidla mají mimo jiné zajistit, aby se na nákladech na jeho sběr a zpracování více podílely firmy, které obaly uvádějí na trh. „Je to dobrá věc. Sama se snažím snižovat množství odpadu,“ říká jedna z dotčených tiktokových podnikatelek.

Spor se tak vede hlavně o náklady a administrativu, které nová pravidla přinášejí. Registrace, vykazování i povinné zastoupení v jednotlivých zemích znamenají fixní náklady ve vyšších stovkách eur bez ohledu na objem prodeje. Obchodník je musí řešit, ať do dané země posílá tisíce zásilek, nebo jen několik balíků za rok.

Podle Institutu cirkulární ekonomiky situaci komplikuje také to, že se pravidla v jednotlivých zemích EU liší a prodejci tak musí hlídat několik různých režimů najednou. Institut nicméně zároveň upozorňuje, že firmy měly na přípravu zhruba 18 měsíců – a podle jeho zkušeností ji však většinou oddalovaly.

Komise chtěla povinnost odložit. Státy byly proti

Paradoxní je, že Evropská komise věděla o tomto problému ještě předtím, než se nová pravidla začala uplatňovat. Loni v prosinci proto navrhla, aby se povinnost přeshraničních prodejců sjednávat si v dalších členských státech zmocněné zástupce do roku 2035 pozastavila. Ve zdůvodnění sama upozornila, že firma prodávající napříč unií by jinak mohla potřebovat zástupce až v 26 dalších členských státech, což přináší dodatečné náklady a administrativu.

Návrh komise ale u členských zemí tvrdě narazil. Podporovaly ho podle informací HN jen asi tři státy. Ostatní byly proti nebo měly vážné výhrady.

Jejich argument byl v zásadě jednoduchý: když zahraniční prodejce nebude mít v dané zemi žádného zástupce, na koho tamní úřady dosáhnou? Jak zkontrolují, že se firma skutečně zaregistrovala, přiznává množství obalů a platí za jejich následný sběr a recyklaci?

Státy se bály hlavně takzvaných černých pasažérů. Tedy firem, které prodávají jejich zákazníkům, ale do systému za své obaly nepřispívají. Největší obavy přitom panovaly z prodejců mimo Evropskou unii, na které evropské úřady dosáhnou podstatně hůř než třeba na českou nebo německou firmu.

Česko podle informací HN prosazovalo rozdílný pohled na evropské a mimoevropské firmy. U prodejců ze třetích zemí chtělo povinného zástupce zachovat. U firem z jiných států EU byla jeho pozice mírnější. Praha připouštěla změnu, chtěla ale zároveň jiný způsob, jak uhlídat, že firmy své povinnosti skutečně plní.

Evropská komise nicméně nakonec podporu pro odklad povinnosti nenašla a nová pravidla začala 12. srpna platit v původní podobě. Malý výrobce by tak teoreticky měl aktuálně řešit stejný princip povinného zastoupení jako velký zahraniční prodejce. Zatím nicméně není jasné, jak aktivně bude taková povinnost vymáhána. Vysoký unijní úředník podle německého deníku Bild připustil, že pravidla v současné podobě působí „jednoznačně nepřiměřeně“ a komise podle něj členské státy vybízí, aby nové povinnosti zatím nevymáhaly a neukládaly sankce.

Podle informací HN by se evropští zákonodárci mohli k problému vrátit letos na podzim v rámci chystaného Aktu o oběhovém hospodářství. Mezi variantami se diskutuje například jedna evropská registrace či systém jednoho kontaktního místa, který by nahradil dnešní administrativu v jednotlivých členských zemích.

Podobné řešení požadují drobní podnikatelé, jejichž nespokojenost už přitom nezůstává jen u rozhořčených videí na TikToku. Slovenská výtvarnice a podnikatelka Jeanette Koňarčíková například spustila na začátku srpna petici, pod kterou se za necelé dva týdny podepsalo přes 65 tisíc lidí. Mezi požadavky patří například vyjmutí nejmenších prodejců z nových povinností nebo umožnění jedné registrace pro celou EU místo papírování v každé zemi zvlášť.

Podobně mluví i zástupci českých e-shopů. „Jedná se o zcela zbytečnou bariéru na jednotném evropském trhu, která postihne primárně drobné podnikatele,“ řekl pro HN šéf Asociace pro elektronickou komerci Jan Vetyška. Problém podle něj není jen v poplatcích, ale i v registracích a komunikaci s úřady a provozovateli obalových systémů v jednotlivých zemích. U obchodníka s několika zahraničními zásilkami tak administrativa může rozhodnout, zda se mu daný trh ještě vyplatí.

Štěpán Svoboda
Redaktor Hospodářských novin
Zveřejněno: 18. 8. 2026

Tento článek je pouze informačního charakteru a obecné povahy a nezohledňuje individuální finanční a daňovou situaci určité osoby nebo subjektu. Informace uvedené v článku nejsou nezbytně vyčerpávající, úplné či aktualizované a můžou odkazovat na stránky jiných subjektů, nad nimiž MONETA Money Bank nemá kontrolu, proto vylučuje jakoukoli odpovědnost. Článek nelze považovat za odborné či právní poradenství. Aktuální produktové podmínky i sazebníky najdete vždy na příslušných stránkách webu. Informace k daním doporučujeme vždy ověřit na stránkách příslušných orgánů státní správy (daňový portál apod.).