Za poslední dva roky začalo s AI pracovat téměř 40 procent firem. Česku ale chybí jasná digitální vize

„Je to jedno z mála čísel, které si pamatuji z hlavy,“ usmívá se během rozhovoru Jiří Hub. „Ještě před dvěma lety využívalo AI jen kolem čtrnácti procent podniků. Letos už je to téměř čtyřicet procent. A dalších 45 procent plánuje její nasazení v nejbližší době.“

Hub, který sám sebe označuje za realistu, zároveň dodává, že nadšení z rychlého růstu nelze brát bez výhrad. „Na jednu stranu je umělá inteligence jasný trend, na straně druhé je kolem ní spousta přehnaných očekávání. Ta bublina se musí trochu přiblížit realitě,“ říká.

Podniky podle něj dnes často chápou AI jako synonymum pro nástroje typu ChatGPT, tedy textové generátory, které zvládnou napsat e-mail nebo vyhledat informace. Skutečná přidaná hodnota ale podle něj spočívá v takzvaném machine learningu, tedy schopnosti učit se z rutinně se opakujících operací a dělat jejich zpracování rychlejší a přesnější.

„Představte si účetní oddělení, sklad nebo nákup. Čím více dat má systém k dispozici, tím lépe dokáže predikovat, co bude potřeba příště. A to je něco, co lidem ulehčuje práci už dnes,“ vysvětluje Hub.

Zároveň ale upozorňuje na rizika slepé důvěry. „Když se umělá inteligence úplně sekne, poznáte to hned. Horší je, když se sekne jen ‚o fous‘. Výsledek pak vypadá věrohodně, ale je zavádějící. Pokud podle něj uděláte rozhodnutí, může to mít vážné důsledky. A to by dobrý manažer udělat neměl.“

Hub proto vidí AI spíš jako partnera než jako náhradu lidského úsudku. Podle jeho zkušeností tam, kde lidé rutinně zpracovávají data, zvládne algoritmus nabídnout rychlejší a často i přesnější výsledek. Odpovědnost za rozhodnutí ale musí zůstat na lidech.

Digitalizace faktur a ostrovní systémy

V letošním reportu o digitalizaci poprvé vyšel průzkum toho, do jaké míry firmy používají elektronické faktury. Podle Huba je nicméně trend stále stoupající, ačkoliv si stále řada manažerů představuje digitalizaci jen jako posílání PDF souborů. „Procento firem, které využívají plně elektronické formáty, roste opravdu velmi dynamicky,“ říká.

Podle Huba právě taková rutina jako fakturování otevírá ideální prostor pro nasazení strojového učení. „Umělá inteligence zvládne faktury zpracovat sama. Ale jen pokud přijdou v jasně strukturovaném formátu, ne jako naskenovaný obrázek v PDF,“ vysvětluje.

Problém ovšem nastává, když firmy zůstávají u jednotlivých, nespojených řešení. Podniky mají často vedle centrálního ERP (software, který se stará o kompletní firemní agendu – pozn. red.) i řadu menších aplikací na sklad, nákup nebo personalistiku. „Všechno stojí a padá na tom, jestli se data mezi sebou dokážou bavit,“ říká Hub. V praxi to znamená, zda dodavatelé softwaru dokážou připravit konektory, které systémy propojí. „A to zatím rozhodně neplatí ve sto procentech případů.“

České prostředí přitom už má příklady, kde se podařilo nastavit standard, připomíná Hub jednotný formát elektronických faktur, tzv. ISDOC. Další kroky ale podle něj narážejí na evropskou úroveň. „Nechci být cynický, ale z Evropské unie jsem zatím neviděl nic jiného než regulace. Že by iniciovala funkční technické řešení, to je zatím spíš zbožné přání,“ říká.

Podle Huba proto dává smysl začít lokálně a dohodnout se na národních standardech, které pak lze postupně posouvat výš. „Globální kompatibilita by byla krásná, ale dnes, při současné geopolitické situaci, by to byl spíš sen. Reálně musíme jít krok po kroku.“

Lidé zůstanou klíčoví

Podle posledního reportu třetina firem očekává, že jim umělá inteligence umožní snížit počet zaměstnanců. S takovou interpretací ale Jiří Hub zásadně nesouhlasí. „AI by neměla nahrazovat pracovní místa, ale doplňovat je. Já například chci mít stejný počet vývojářů, jen s pomocí AI vyvinout dvakrát nebo třikrát tolik. To je správná cesta,“ vysvětluje.

Jeho přístup se opírá o zkušenosti z vlastního byznysu. Algoritmy podle něj dokážou zrychlit práci plánovačů či nákupčích, ale kontrola musí zůstat v rukou lidí. „To, co by plánovač počítal několik hodin, vyhodí stroj za pár minut. Člověk pak výsledky jen zvaliduje a může se věnovat dalším činnostem,“ popisuje Hub.

Firmy proto podle něj nemusí mít v týmu špičkové IT odborníky, aby mohly technologie nasadit. Základem je spíš zdravý selský rozum. „I nejmenší firma si může vzít data z minulých období, nechat si od ‚stroje‘ navrhnout predikci a pak se rozhodnout. Důležité je výsledky přečíst a ověřit, ne slepě převzít. Na to není potřeba titul z informatiky,“ dodává.

Zásadní rozdíl ale Hub vidí v přístupu jednotlivých regionů světa. Zatímco Spojené státy a Čína jsou pružnější a lidé jsou zvyklí měnit práci či místo působení, Evropa zůstává konzervativnější a rigidnější. „Co nám chybí, je finální záměr. Nejen něco regulovat, ale říct si, čeho chceme digitalizací dosáhnout v horizontu pěti nebo deseti let. Pokud to jasně stanovíme, bude snadnější vidět, jak k tomu postupně směřujeme,“ říká Hub.

Chybějící vize státu

Podle Jiřího Huba je tak největším problémem české digitalizace absence dlouhodobého plánu. „Když chci něco dělat, musím vědět, čeho chci dosáhnout. A jít za horizont čtyřletého volebního období. Digitalizace je přece minimálně pětiletý až desetiletý projekt,“ říká.

Jako příklad selhání uvádí digitalizaci stavebního řízení. Projekt podle něj ukázal, co se stane, když klíčový systém dostanou do rukou lidé bez zkušeností a bez schopnosti zhodnotit, že se věc nedaří. „Pod politickou zástěrkou úspor se nakonec všechny peníze vyházely do kanálu. Nejenže se nenaplnilo očekávání, ale ani nikdo neřekl včas, že to nefunguje,“ komentuje Hub.

Podle něj přitom vládu nemusí koordinace stát závratné částky. Investice ponesou hlavně IT firmy a podniky, které budou nové systémy testovat. „Stát by měl stanovit cíl a vytvořit tým, který bude mít odvahu říct: pokud za tři roky cíl nenaplníme, přehodnotíme cestu. Přesně tak, jak to dělají firmy,“ dodává.

Do klíčového týmu by měli patřit nejen politici a úředníci, ale i soukromý sektor a akademická sféra. Hub připomíná, že na českých univerzitách působí silné kapacity, například na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky, který je součástí pražského ČVUT. „Každá ze stran – podniky, stát i akademie – může do společného projektu přinést něco jiného. Společně by dokázaly nastavit jasný směr. Jen chybí koordinace,“ říká.

Když slyší slova jako „dotace“ nebo „granty“, reaguje Hub zdrženlivě. Akademický výzkum podle něj smysl má, ale systém by měl podle něj stát hlavně na spolupráci a společném záměru, nikoliv na byrokratickém přerozdělování. „Co tu chybí, nejsou peníze, ale odvaha a vize,“ shrnuje.

Štěpán Svoboda
Redaktor Hospodářských novin
Zveřejněno: 12. 9. 2025

Tento článek je pouze informačního charakteru a obecné povahy a nezohledňuje individuální finanční a daňovou situaci určité osoby nebo subjektu. Informace uvedené v článku nejsou nezbytně vyčerpávající, úplné či aktualizované a můžou odkazovat na stránky jiných subjektů, nad nimiž MONETA Money Bank nemá kontrolu, proto vylučuje jakoukoli odpovědnost. Článek nelze považovat za odborné či právní poradenství. Aktuální produktové podmínky i sazebníky najdete vždy na příslušných stránkách webu. Informace k daním doporučujeme vždy ověřit na stránkách příslušných orgánů státní správy (daňový portál apod.).