Když chybu ve smlouvě udělá AI, za nic neručí. Advokát ano, vidí budoucnost své profese nová šéfka České advokátní komory

V jakém stavu je advokacie v Česku?

Jiné je to ve velkých městech a jiné v regionech. Ve velkých městech je advokacie poměrně spokojená a úspěšná a advokáti v nich mají možnost celkem slušně žít. A současně klienti mají možnost si vybrat takového, jakého potřebují.

V regionech to někdy bývá tristní, protože odborníci se stěhují za lepšími ekonomickými podmínkami do velkých měst a třeba i advokáta je tam obtížné sehnat. Hrozí, že lidé, než aby za ním cestovali někam daleko, raději se obejdou bez právní služby, a můžou tím pádem být i poškozeni.

Co s tím?

Kolegyně Pavla Krejčí nyní navrhla, a mně se to líbí, projekt Advokáti do obcí. Vyzvali bychom kolegy z toho konkrétního regionu nebo kraje, ať si udělají na obecních úřadech dny, kdy tam budou poskytovat krátké bezplatné právní rady. Tím se právo přiblíží klientům a současně by měl klient i větší šanci advokáta oslovit.

To znamená, že základní rady budou zdarma, a když někdo bude chtít více, tak si je objedná, zaplatí?

Přesně tak. Myslím, že zájem bude. Že mladí advokáti to budou vnímat jako možnost oslovit budoucí klientelu a získat si nějaký vztah k regionu nebo k té obci.

Budete krýt náklady s tím spojené?

To záleží na tom, jestli to ti advokáti budou brát jako příležitost k tomu, aby získali nové klienty, anebo jestli to bude víc právní pomoc pro občany v té dané malé obci. Pak to může být i dohoda s tou obcí, že jim třeba pokryje náklady.

Novou předsedkyní jste od počátku října. Jaké máte plány, co chcete změnit?

Podařilo se nám do novely zákona o advokacii zakotvit důvěrnost komunikace mezi advokátem a klientem. Do té doby to nebylo, byla jen povinnost mlčenlivosti. To znamená, že advokát nesměl říct nic z toho, co se dozvěděl od klienta, ale klient sám chráněný nebyl.

Dnes je chráněná celá komunikace, ani klient nesmí být povinen vydávat informace, které obdržel od advokáta. Toto je v zákoně o advokacii. Jenže se to musí propsat i do trestního a daňového řádu. V trestním řízení není chráněná žádná jiná komunikace advokáta a klienta, třeba poškozeného.

Obrátila se na mě i celá řada advokátů s tím, že napsali klientovi stanovisko a finanční úřad, když kontroloval jeho účetnictví, tak po klientovi chtěl jejich výstup, aby si prověřil, že odměna za právní službu je daňově uznatelný náklad.

Proč to není v pořádku?

V tom stanovisku je třeba popsaná nějaká daňová struktura, plánovaný obchod nebo i vysvětlení nesrovnalostí, které advokát zjistil. A jeden z principů je zákaz sebeobvinění, který je i v Listině základních práv a svobod. Nikdo nesmí být nucen, aby sám sebe obvinil. A jestliže je nějaký materiál důvěrný, tak by to měl respektovat i správce daně. Měla by to respektovat i policie.

Proto když se dělá prohlídka u advokáta, v jeho advokátní kanceláři nebo v místě, kde se mohou nacházet informace od klienta, je u toho přítomný zástupce komory a kontroluje, aby si policie neodnesla nic, co je chráněno povinností mlčenlivosti. Ale když je to u klienta, tak si policie dnes může odnést všechno.

Ten advokát by třeba mohl být obviněn z toho, že vymyslel nějaké schéma, které bylo na hraně zákona?

To úplně ne. Spíš jde o to, že se popisuje struktura nějakého budoucího obchodu, o kterém klient nechce, aby se vědělo. Mohou to být nejrůznější důvěrné informace. Stálo by za to, aby komora prosadila, že by stačilo potvrzení advokáta, že poradenství, které dělal pro klienta, souviselo s jeho podnikatelskou činností a že si nedává do nákladů třeba faktury za zastupování při rozvodu.

Děje se v praxi, že berní úředník řekne: já tu důvěrnost neuznávám, protože to není v daňovém řádu a zákon o advokacii mě nezajímá?

To je strašně složitá otázka v tom smyslu, jestli existují oba tyto předpisy paralelně vedle sebe a každý si upravuje svoje. Nebo jestli novela zákona o advokacii automaticky novelizovala ty zbylé přepisy.

Zatím to není řešeno žádným soudním rozhodnutím a v okamžiku, kdy to někdo poprvé bude žádat, tak se může stát, že ten klient, protože vždycky je to chráněno pro klienta, nikoliv pro advokáta, že se ten klient bude domáhat toho, že to nemusí vydat a že to potom bude řešit soud.

Někteří advokáti hrozili, že kvůli sedmnáct let nezměněnému advokátnímu tarifu nebudou dělat ex offo obhajoby. Tarif ministr Pavel Blažek loni zvýšil, odvrátilo to tu hrozbu?

Myslím, že ano. Ale pořád je problém, že na peníze čekají dlouho. Je důležité si uvědomit, že trestní řízení není otázkou několika měsíců, a advokát dostane zaplaceno, až když je pravomocně skončeno, což je po několika letech. Takže oni to celou dobu dotují ze svého a teprve na konci to dostanou zaplacené. Kdyby měli klienta na základě smlouvy, tak by ho nikdy takovýmto způsobem nezastupovali a klient by jim platil průběžně.

Jste s novým advokátním tarifem spokojeni?

Dělá problémy při aplikaci. Některé soudy si ho vykládají jinak, než byl úmysl zákonodárce. Týká se to především odměňování advokátů ex offo a hlavně zmocněnců poškozených – zvlášť zranitelných obětí. Tu odměnu platí stát, soudy ze svých rozpočtů. Dnes má zmocněnec poškozeného právo na odměnu podle přiznaného nároku na náhradu škody v části, kdy se věnuje tomu uplatněnému nároku, jinak má odměnu nižší. A soudci nyní začali dělit třeba ten jeden úkon, což je účast na soudním jednání. A řekli: 18 minut advokát mluvil k náhradě škody, takže 18 minut se mu bude platit podle toho vyššího tarifu a ten zbytek se mu bude platit podle toho nižšího.

Někteří advokáti i říkají, že s tím končí. Nejemotivněji Lucie Hrdá. Je více takových advokátů, kteří právě kvůli krácení ukončují zastupování zvlášť zranitelných obětí?

Asi ne. Ale ono těch, kteří to dělají, není mnoho. Část je napojená na neziskový sektor a mohou to dělat jen proto, že nezisková organizace jim tu činnost částečně refunduje. To je špatně. Stát má povinnost se postarat zvlášť zranitelným obětem o právní zastoupení a má nést náklady. Ráda bych obnovila jednání se státem a soudy, jak to nastavit. Aby se to vyřešilo nějakým metodickým stanoviskem, jak se mají odměny počítat, jaké úkony se mohou a nemohou krátit a co je a není účelné jednání. Protože dnes advokáti nevědí, jakým způsobem jim nakonec odměna bude přiznaná.

Mají na to soudy dost peněz? Každý rok na podzim píšeme, že soudům docházejí peníze a pozastavují placení znalcům a advokátům.

Všechny tyhle věci se platí z rozpočtové kapitoly, která se jmenuje ostatní provozní výdaje a neslouží jen k vyplácení odměn advokátů, ale i provozních výdajů soudů. To znamená, že soudy to skutečně v tuhle chvíli dávají ze svého rozpočtu, nemají extra kapitolu na odměny advokátů.

Chtěla bych s ministerstvem spravedlnosti a s příštím ministrem otevřít, jestli by nemohla vzniknout samostatná rozpočtová kapitola odměny ex offo obhájců a zmocněnců poškozených, která by byla přímo dotovaná ze strany ministerstva spravedlnosti, aby se zabránilo tomu, že soud řekne, jako nedávno jedné mé kolegyni, že jí sice odměnu přiznává, ale že má na účtu 600 korun a že jí nic nezaplatí. Někteří advokáti to dokonce řeší exekučním řízením.

Jak se změnila práce advokáta?

Proti tomu, kdy jsem na konci roku 1989 začínala jako koncipientka, obrovsky. V devadesátých letech jsme najednou byli všichni na stejné čáře. Všichni jsme se museli naučit celé právo znovu a současně i ekonomiku. Všichni jsme se poprvé setkali s tím, že se zakládají obchodní společnosti, že jsou restituce. Skoro nebyl rozdíl mezi advokátem s dvacetiletou praxí a námi, kterým bylo 23. To už se nikdy nebude opakovat. My jsme začátek advokátního podnikání měli v tomto o hodně jednodušší. Dnes jsou zavedené advokátní kanceláře a prosadit se na trhu pro člověka, který se v nějakých 30 letech rozhodne mít vlastní praxi, je výrazně složitější.

Tehdy byly necelé čtyři tisíce advokátů, nyní je jich skoro 13 tisíc… Mají stále dost práce?

Mají dost práce a je pořád prostor pro to, aby jí měli ještě víc. Protože tady lidi nejsou úplně navyklí chodit se vším k advokátovi.

Půjdou se s ním poradit, když je čeká nějaký soud. To už je něco, v čem se necítí komfortně, kde mají pocit, že potřebují zastoupení. Ale když se uzavírají smlouvy, tak si advokáta bere jenom minimum lidí. Firmy ano, ale když si někdo staví dům, tak jen málokdo si smlouvu s tou stavební firmou nechá zpracovat nebo aspoň připomínkovat advokátem. Kupují nemovitosti a spolehnou se na to, co jim dá realitní kancelář, nevezmou si tam ale toho svého advokáta. Lidi je zapotřebí trochu edukovat. V tom, že když si advokáta vezmou ve chvíli, kdy uzavírají smlouvu, a on jim ji připraví tak, aby je chránila, tak si pak ušetří případný soudní spor.

Nehrozí nyní, s příchodem umělé inteligence, že řada z advokátů naopak přijde o práci? Proč si je platit, když mi tu smlouvu udělá AI?

Je to relevantní téma. Umělá inteligence, kterou budou používat advokáti, jim ušetří práci. A bojím se, že připraví o praxi studenty, protože všechny rešerše a vyhledávání i automatické generování nějakých dokumentů AI pro toho advokáta dokáže udělat.

Ale i lidé si můžou říct: Na co je mi drahý advokát, když mi tu smlouvu, to podání, udělá AI.

Udělá určitě platnou smlouvu. I ta realitka udělá platnou kupní smlouvu. Ale když budete prodávat nemovitost, tak tam budete potřebovat napsat, že ta nemovitost je stará, napůl zbořená a rozhodně neodpovídáte za žádné vady. Zatímco když ji budete kupovat, tak si budete chtít ošetřit, aby se vám nestalo, že najednou najdete plíseň, že teče do střechy. To jsou rozdílné pohledy advokáta kupujícího a prodávajícího. Smlouva se musí cizelovat tak, aby práva a povinnosti byly vyvážené. To umělá inteligence ještě umět nebude.

Přesvědčte o tom ty klienty...

Důležité je, že advokát bude jediný, kdo za to bude odpovídat. Když umělá inteligence napíše špatnou smlouvu a klient prohraje spor, tak si na nikom nic nevezme. Advokát je ze zákona pojištěný a tu škodu potom musí nahradit.

Když jde člověk k advokátovi, tak potřebuje poradit. To znamená, nevyberete si advokáta jen tak, že otevřete telefonní seznam a řeknete: třeba tenhle. Ale hledáte, poptáváte u svých známých, jestli mají s někým zkušenosti, jestli je dobrý. To je to, co ta umělá inteligence nebude mít. Ten osobní kontakt…

Zvládáte se jako předsedkyně ještě starat o své klienty, nebo jste musela advokátní praxi kvůli funkci předsedkyně omezit? A nechybí vám to?

Já už ji omezila dříve. A ono dochází ke generační obměně i na úrovni našich klientů. My zastupujeme převážně korporace a tam už to dneska ti původní klienti, s kterými jsme my spolupracovali, když nám bylo třicet, odevzdávají svým dětem. Mají tam obměněné vedení a to si zase rozumí víc s těmi mladšími kolegy než s námi. A že jsem ve velké kanceláři, kde je plno kolegů, kteří tu práci mohou převzít, je vlastně takový bonus, který mi potom umožní se věnovat komoře.

Komora letos zřídila Garanční fond na odškodnění klientů postižených zpronevěrou peněz. Celkem se za 10 let z úschov ztratila půlmiliarda korun. Největší byl případ paní Sukové, na kterou podal státní zástupce obžalobu pro zpronevěru 160 milionů. Přitom její úschovy opakovaně kontrolovala komora a na nic nepřišla.

Ročně je na komoru hlášeno 60 až 80 tisíc advokátních úschov. Když si vezmete, že u nemovitosti to může být kolem čtyř milionů korun, tak ta půlmiliarda za 10 let je mizivé promile. V každém oboru je určité procento darebáků, i mezi novináři, i mezi advokáty. A žádné opatření nezabrání tomu, aby se stal nějaký delikt.

V případě doktorky Sukové komora dostala informaci od Finančního analytického úřadu, aby prověřila její úschovy. Kontrolní rada to udělala a paní doktorka jí předložila zfalšované výpisy. V té době neměla komora žádnou pravomoc si to někde ověřit a banky se bránily tomu, abychom jim narušovali bankovní tajemství. Když se provalilo, že předložila zfalšované výpisy, tak banky ustoupily a člen kontrolní rady, který dělá kontrolu advokáta, může požádat banku, aby doložila transakční historii úschovních účtů.

Nevidíte jako problém, že kontrolu u Sukové dělal advokát Martin Grubner, který byl v té době už několik let stíhán pro organizování daňových úniků? A komora to věděla. Navíc byl sám později obviněn i z toho, že si řekl o úplatek při jiné kontrole úschov.

Sněm ho platně zvolil členem kontrolní rady, a tudíž měl oprávnění kontrolovat advokáty.

Ale když je advokát obviněn, můžete mu pozastavit výkon profese.

Ano, představenstvo může rozhodnout o tom, že se mu pozastaví výkon advokacie. Ale pouze tehdy, pokud ten skutek, ze kterého je obviněn, a všechny okolnosti nasvědčují, že je ohrožen řádný výkon advokacie nebo poškozeno její dobré jméno. To ale může tomu advokátovi zničit život, když se nakonec ukáže, že obvinění není založeno na prokázané vině. Představenstvo proto vždy velmi pečlivě zvažuje, jestli jsou dány ty zákonné podmínky. A to u toho prvního skutku, ze kterého on byl obviněn, neshledalo. A u toho druhého skutku k pozastavení advokacie došlo.

Když se jednalo o garančním fondu, tak návrh komory byl poplatek za jednu úschovu 1000 korun, v případě nemovitosti pak 2000 korun. Nakonec prošla výrazně nižší suma – 500 korun. Navíc to nepůjde ani zpětně.

Zpětně neměl garanční fond vyplácet náhrady nikdy. Překvapila mě ta bouře, která se po sněmu strhla: jak to, že jsme si schválili, že nebudeme odškodňovat klienty paní doktorky Sukové. Nikdy nebyl záměr odškodňovat klienty paní doktorky Sukové, protože ta úprava tehdy prostě neplatila. To je stejné, jako byste naboural auto a teprve potom běžel do pojišťovny uzavřít pojistku.

Jak se advokáti k tomu garančnímu fondu staví?

Velká část si myslí, že je zbytečný. Ne proto, že by nechtěli odškodňovat klienty, ale jsou přesvědčení, že ta pravidla jsou nastavena tak dobře, že k masivním zpronevěrám už docházet nebude.

Vy s tím souhlasíte?

Garanční fond je jedním ze znaků toho, že úschova u advokáta je bezpečná. Žádná jiná svobodná profese nemá fond na odškodnění trestných činů, kterých se dopustí jejich členové. To mají jenom advokáti. A pokud my budeme přesvědčovat veřejnost, že úschovy jsou bezpečný produkt, pokud jsou plněny tyhle podmínky, tak garanční fond je jednou z těch forem, které klienty přesvědčí, aby vnímali úschovu jako bezpečný produkt.

Zaznamenali jste obavy klientů, že by přecházeli třeba k notářským úschovám a jinam?

Ne, v počtu nahlášených úschov se to vůbec neprojevilo.

Komora často řeší, jak se mají chovat advokáti. Ale stavovské tresty za jejich nevhodné chování často ruší soud – například pro Zuzanu Candigliota, která fotku starosty při městských slavnostech okomentovala jako pohlavní úd na velbloudu. Či pro Kláru Samkovou, která proklela tureckého velvyslance. Jak vnímáte to, že advokát se podle zákona o advokacii či etického kodexu má chovat slušně, neshazovat svůj stav, a pak soudy řeknou, že na to nemáte pravomoc?

To je o tom původním čermákovském pojetí (Karel Čermák byl první polistopadový předseda ČAK a za vlády Vladimíra Špidly i ministr spravedlnosti – pozn. red.), že advokát se má chovat slušně i v pyžamu. Máme už celou řadu kárných rozhodnutí, která říkají, že advokát je kárně odpovědný, když neplatí alimenty či nájem za svůj byt. To kárnou praxí dlouho procházelo. Pak se do toho dostaly verbální delikty a sociální sítě. A u těch verbálních deliktů nám soudy začaly rušit kárná rozhodnutí s tím, že se jich dotyčný nedopustil v souvislosti s výkonem advokacie, že to bylo jeho soukromé vyjádření. A i když je na sociálních sítích označen jako advokát a veřejnost ho vnímá jako advokáta, tak to bylo jeho soukromé vyjádření, které my nesmíme postihovat.

Nezbývá než to respektovat. Já bych byla pochopitelně radši, kdybychom tu kárnou pravomoc měli a přiměli advokáty se vyjadřovat slušně především v jejich veřejných projevech, protože si myslím, že to advokacii může poškozovat. Když se podíváte na nějaký nenávistný tweet advokáta, tak pod ním je celá řada komentářů typu „a co na to komora, vy ho strpíte ve svých řadách“? A my na to nemůžeme reagovat, protože víme, že by nám to soud zrušil. V tom okamžiku je komora samozřejmě odpovědná za to, že nezákonně potrestala advokáta.

Jak vnímáte, že poslanci letos na jaře novelou zákona výslovně řekli, že nemůžete advokáty postihovat za politické projevy?

To je zase správné, protože nikdo by neměl být stíhán za svůj politický projev. Ale je otázka, co je politický projev. Jestli to je to, že se přihlásím k nějaké politické straně a řeknu nějaký svůj názor na nějakou veřejnou věc, nebo to, že jsem vulgární.

Když to shrneme, tři věci, které byste chtěla dokázat během svého mandátu, které jsou prioritou?

Spokojení advokáti, to si myslím, že je největší priorita. Chránění advokáti, tak aby měli pocit, že komora stojí za nimi a že je tady pro ně.

Monika Novotná (59)

Po absolvování pražských práv na podzim 1989 nastoupila jako koncipientka do Advokátní poradny Praha 2. V roce 1995 se stala advokátkou, od roku 2017 je členkou představenstva stavovské komory. Od roku 1993 pracuje v nadnárodní právní kanceláři Rödl & Partner. Specializuje se na daňové právo, v roce 2016 získala titul Právník roku v oboru finanční právo. S manželem Petrem mají syna Davida a dceru Dominiku, všichni pracují jako advokáti v Rödl & Partner.

Marek Pokorný, Jaroslav Mašek
Redaktoři Hospodářských novin
Zveřejněno: 6. 1. 2026

Tento článek je pouze informačního charakteru a obecné povahy a nezohledňuje individuální finanční a daňovou situaci určité osoby nebo subjektu. Informace uvedené v článku nejsou nezbytně vyčerpávající, úplné či aktualizované a můžou odkazovat na stránky jiných subjektů, nad nimiž MONETA Money Bank nemá kontrolu, proto vylučuje jakoukoli odpovědnost. Článek nelze považovat za odborné či právní poradenství. Aktuální produktové podmínky i sazebníky najdete vždy na příslušných stránkách webu. Informace k daním doporučujeme vždy ověřit na stránkách příslušných orgánů státní správy (daňový portál apod.).